Uvádím zde nejčastější protiargumenty, někdy výmluvy, se kterými jsem se setkal. Každopádně jsem za ně rád, jsou k diskuzi podnětné a mnohokrát mi pomohly se předem vyvarovat chyb. Máte-li nějaké další protiargumenty, výmluvy, nápady, vlastní zkušenosti či jen prostě chcete přispět, tak neváhejte a podělte se se svými názory v komentářích pod článkem nebo nám je zašlete na casopis@ze-me.org, předem si jich moc vážíme.
Na úvod bych rád uvedl, že slovem „soběstačnost“ zde myslím nejen potravinovou, ale i energetickou, či jakoukoliv jinou. Obvykle jako příklad poukazuji na soběstačnost potravinovou, ta se dle mého názoru řeší nejčastěji a slouží tak jako názorná ukázka. U každého bodu uvádím kromě teorie i moje osobní zkušenosti.
1) Soběstačnost buď je, anebo není
Často jsem se setkával a setkávám s tím, že je soběstačnost vnímána jako stoprocentní, tedy absolutní nezávislost. Takto může být skutečně chápána, nicméně soběstačnost nemusí být absolutně „stoprocentní,“ ale i menší, přesto užitečná a vhodná. Nejde o to si vše vypěstovat sám, vše sám zařídit atd. Můžete kombinovat a vzhledem k vašim jedinečným podmínkám si troufám říct, že je to i žádoucí. Pěstování na zahrádce, v truhlíku či květináči na balkoně, i to lze. Sice nebudete plně potravinově soběstační, ale pořád nebudete s tou soběstačností na nule. Vaše podmínky vám zajistí soběstačnost někdy mezi 0% a 100%, takže s chutí do práce, ať dosáhnete svého vlastního procenta.
Osobní zkušenosti: Začal jsem před roky ředkvičkami, přidal jsem hrách, řeřichu, topinambury, mrkev, atd. Kombinoval jsem jak druhy, tak velikost záhonků podle toho, jak se mi to hodilo – jsem-li skoro celý rok mimo domov, tak stíhám akorát ředkvičky a topinambury, jsem-li doma častěji, tak stíhám i zbytek. K tomu připočítávám vlašské ořechy a jablka a další ovoce, včetně toho lesního, které si nasbírám. Nejsem na 100% soběstačný, ale ani na 0% soběstačný, tedy nesoběstačný.
2) Hurá zpátky na stromy nebo do jeskyně
Soběstačnost neznamená krok zpět, pokud to vyloženě nechcete. Troufám si říct, že jde právě o opak, o vývoj, o snahu přizpůsobit se měnícím podmínkám. Nemusíte se přece za každou cenu rýt v zemi, když si jídlo můžete koupit, máte-li peníze. Je to na vás, lze to kombinovat a využít výhody obou dvou přístupů. Rozhodně nepovažuji za krok zpět např. akvaponické systémy nebo využití přírodních věd – ať už jde o pěstování, filtrování vody nebo uchování energie.
Osobní zkušenosti: Žádný krok zpět, ale vpřed :o) Potraviny si samozřejmě kupuji, a to, co si vypěstuji, mám navíc. Dá se říct, že ušetřím a k tomu ta výborná chuť, odreagování se při pěstování, kontakt s živou přírodou, zkušenosti atd.
3) Soběstačnost ve městě neexistuje
Pravda, ve městě je to, co se týče pěstování, těžší, ale obvykle ne nemožné. Počítejte s tím, že plně potravinově soběstační s jedním balkonem nebudete, přesto se dá i na malém balkonu v panelovém domě leccos vypěstovat. Možná se spíše než na kvantitu vyplatí sázet na kvalitu – zkusit třeba bylinky, které můžete dále vyměňovat nebo darovat .
Osobní zkušenosti: Ředkvičky a hrášek bez problémů, problémem byl nepořádek, který jsem tím občas natropil. Babičce se podařilo na balkoně směrem na sever v Podkrkonoší vypěstovat rajčata, okurky, petržel a pažitku. Žádná sláva, ale chuťově výborné :o)
4) Bez hektaru pole nám to nepůjde
Jak jsem psal výše – soběstačnost to stoprocentní nebude, ale to neznamená, že nemůže existovat vůbec. I na metru čtverečném se dá vypěstovat vrchovatý talíř ředkviček. Zbytek je shodný s výše uvedeným bodem č. 1
5) Soběstačnost = oddělení se od společnosti a státu
Může být, ale otázka je proč? Navíc v dnešní době v našich středoevropských podmínkách před společností možná na nějaký čas utečeme, ale před státem už neutečeme. Může se nám to líbit nebo nelíbit, ale tak to (bohužel nebo bohudík?) je. Soběstačností nemusíte zahazovat vztahy s ostatními lidmi nebo se snad dostat do křížku se státem. Jde o to najít vhodné cesty a snahou o soběstačnost si neublížit. Troufám si říct, že je takové oddělení spíše na škodu – přeci jen u nás platí zákony a je tu lidská společnost. Tak proč se vydělovat, proč ne v obojím hledat to dobré a pro nás užitečné?
Osobní zkušenosti: Nijak jsem se od společnosti nebo státu neoddělil. Zeleninu pěstuji ve volných chvílích, chodím normálně do společnosti, pracuji, lítám po úřadech atd. Soběstačnost je pro mě jedním z mnoha koníčků.
6) Soběstačnost můžou zakázat
Nemyslím si, že v naší společnosti, ale teoreticky se to stát může. Možnost zákazu neznamená, že se takové věci musíme vyhnout. Nakonec, zakázat lze spoustu jinak dobrých věcí, které přesto využíváme nebo je děláme. Možnost zákazu neznamená, že se takové věci musíme vyhnout. Pokud by taková možnost nastala, přišla by podle mě na řadu občanská aktivita, která by se tomu snažila zabránit.
Osobní zkušenost: Možnost zákazu mě neodrazuje. Bude-li ze strany státu či Evropské unie tendence o omezování, pak přecházím do obrany, ale ne do pasivity a „hození flinty do žita.“
7) Soběstačnost mi nikdy neušetří peníze
Záleží, proč ji chcete dělat. Pokud chcete ušetřit peníze, tak je ušetříte, máte-li vhodné podmínky. Opět je to o individuálních podmínkách jednotlivce – někdo si na zahradě vypěstuje tolik jídla, že měsíc nemusí nic kupovat, někdo si na balkoně vypiplá pouze svačinu a ušetří minimálně. Pokud za hodinu vyděláváte slušné peníze, pak pro vás možná nebude mít cenu bořit se rukama v hlíně a snažit se . Pokud jste nezaměstnaný a podmínky pro alespoň minimální pěstování máte, pak se nabízí otázka – proč do toho nejít?
Osobní zkušenosti: Já jsem zatím neprodělal. Pro mě je to koníček, který mě stojí minimum peněz (spíše čas a energii). Zisky jsou minimální, pamatuji si pytlík se semínky ředkviček za cca 10 Kč, tolik stojí zhruba jeden svazek ředkviček. Z tohoto sáčku jsem vypěstoval přes deset takových svazečků a to mi ještě zbyly semínka na další rok – jak ze sáčku, tak z vypěstovaných rostlinek. Za topinambury jsem nedal ani korunu, ale ony mně poskytly několik večeří.
8) Sám zvládnu vše
To je možné, ale takových lidí bude minimum. To, co v dnešní době máme, je mimo jiné díky specializaci a dělbě práce. Ten umí to a ten zas tohle a dohromady… Využijte to, v čem jste dobří , a v čem dobří nejste, tak najděte někoho, kdo v tom dobrý je. Už vidíte tu možnost spolupráce? :o)
Osobní zkušenosti: Sám toho zvládnu velmi málo. Co nezvládám já a přesto to chci mít, mám od ostatních – lékaři, učitelé, zemědělci, programátoři a stovky dalších profesí mi poskytují výrobky, služby, útěchu atd. No a zbytek si zařizuji já sám. Já umím to a ten zas tohle a dohromady… :o)
Partner www stránek
9) Sám nic nezvládnu
Pouze opačný extrém k výše uvedenému bodu.
Autor: Jiří Schmied, článek převzat z www: www.ze-me.org
