Šaman Carlos málem umřel, aby dostal druhou šanci

Poznávat bylinky se naučil už v osmi letech. Těsně předtím ale těžce onemocněl. Život mu zachránil jeho dědeček – šaman. Od té doby se šamanismu věnuje i Juan Carlos Pacaya Gomes.

Carlos pochází z Peru a šamanismus v duchu Indiánů z amazonského pralesa provozuje téměř třicet let. Šamanismus má v jeho rodině hluboké kořeny. Věnovala se mu jak jeho maminka, tak i dědeček, který byl velkým a uznávaným léčitelem.

„Moje cesta na světlo světa byla poměrně složitá. Nenarodil jsem se v nemocnici, ale v džungli. Pocházím z dvojčat. Moje maminka si hodně vytrpěla,“ vypráví Carlos.
Když jej asi po třech týdnech spatřil děda, řekl: To je on. Toto je můj následovník. Jméno dostal symbolicky po dědečkovi – Juan a po otci – Carlos.

Maminka ho odmalička vedla k šamanismu. Pomáhal ji při šamanských obřadech. V sedmi letech však přišla nemoc, při níž skoro umřel. „Natekl mi krk. Vytvořila se mi boule tak velká, že mi zasahovala do obličeje. Následek byl katastrofální: oslepl jsem,“ vzpomíná Carlos na jedno z nejtěžších období svého života.

Boule plná hnisu mu otrávila krev natolik, že jeho život visel na vlásku. „Můj dědeček mi hnis odsával ústy až do chvíle, než moje krev byla úplně čistá. Otok začal ustupovat. Aby mi vyléčil oči, musel odejít do pralesa. Tam chytil krásnou velkou sovu, vydloubl ji oči, a krev z těch očí nakapal do mých. Pak jsem tu krev musel i vypít,“ popisuje proces léčby. Poté strávil Carlos dvě noci na lůžku se zabandážovanýma očima. Třetí den mu dědeček obvazy sundal.

„Teď budeš vidět to, co je lidskému oku neviditelné tak jako sova, řekl mi. Budeš pracovat prostřednictvím svého zraku (slovo šaman pochází ze sibiřského dialektu a znamená „ten, který vidí“) a pomocí tabáku. Už nikdy nebudeš mít problémy se zdravím, nebudeš muset jít do nemocnice a nebudeš na nikoho odkázaný ani ve vyšším věku,“ reprodukuje slova svého dědy. Při léčbě si velký šaman zavolal na pomoc také ducha opice a jaguára.

Chceš být šamanem? Jeď do pralesa

Smrtelná nemoc, kterou Carlos překonal, mu dala nejenom schopnosti, ale i příležitost pomáhat druhým lidem. Amazonští Indiáni věří, že duchové pomocí zázračného uzdravení vracejí lidi na tento svět s dalšími úkoly. Obnoví mu energii vlastní, ale předají také energii zemřelých šamanů.

Být šamanem v evropském ponímání je proto něco zcela jiného. „Když se mě někdo zeptá, jestli se může stát šamanem, odpovím mu: ano, ale musíš pro to něco obětovat, něčeho se vzdát. Jeď do pralesa, zůstaň tam a pochopíš,“ odkazuje Carlos. On sám zůstal v džungli ve čtrnácti letech, izolovaný od okolního světa. Měl přísnou dietu, jedl ovoce, zeleninu a pil vodu z lián. Trénoval svou mysl, koncentraci, připravoval se na svůj budoucí úkol.
„Strávil jsem tam tři a půl roku. Samozřejmě, že jsem měl strach. Vize, které ke mně chodily, mi ale jasně říkaly, co mám dělat. Tím, že jsem si pročistil tělo, mohl začít proces proměny,“ vysvětluje. Carlose mrzí, že v současnosti mnozí zapomínají na staré tradice. „Vidím to i na těch lidech tam. Nejsou ochotni podstoupit to, co já kdysi. Chtějí všechno rychle. Moje maminka pobyla v džungli čtyři roky, u někoho to může být i déle. Je to individuální. Duchové pralesa vám vždycky řeknou, co máte dělat. Ale teď už o to jenom málokdo stojí,“ poznamenává.

Každý šamanismus má své specifika a vychází z místa, kde se šaman narodil. To znamená, že pokud by člověk chtěl být šamanem v duchu peruánské Amazonie, musel by skutečně odjet do pralesa a žít tam. Když se vrátil z džungle, začal dědečkovi pomáhat jako jeho asistent. Chodil do lesa, sbíral bylinky, učil se s nimi pracovat. Dědeček měl velký dům, který zároveň sloužil jako provizorní nemocnice. Pacienti tam zůstávali až do chvíle, než se uzdravili.

Léčení je občas bolestivé

Carlos léčí na principu tabáku a bylinek. Nemoci, bloky a negativní energie z člověka vysává ústy. Něco podobného se objevilo například ve filmu Zelená míle.
Pokud má člověk opravdu velké problémy, kontakt je velmi osobní a může to být hodně bolestivé.

Šamani z Amazonie mají obrovskou energii. Je to energie nejenom jejich zemřelých předků, ale i energie rostlin a zvířat, se kterou také pracují. Po léčení se proto dokážou poměrně rychle nabít. Potřebují ticho, samotu, klidnou mysl a chvilku na intenzivní meditaci. Čistí se tabákem, zkoncentrují energii do sebe a poté se umyjí a spláchnou vše negativní. Carlosovo působení v evropských podmínkách je proto trochu obtížné. Pracovat v pralese je jednodušší, šaman tam má více spolupracovníků, je tam větší energie. Když tedy Carlos cítí, že nemá kapacitu na to, aby člověku pomohl, doporučí mu operaci. I to se občas stane.Z tohoto důvodu se takřka po třinácti letech v prosinci vrací do Peru.
„Potřebuji kolem sebe cítit mou rodinu. Mám patnáct sourozenců, dlouho jsem je neviděl, nevím, jak žijí, o čem přemýšlí. Potřebuji i tu přírodu, abych získal další sílu a dobil si baterky. Mé mamince je už sedmdesát let a pořád pracuje, i když já to nechci. V určitém věku už člověk potřebuje energii pro sebe, nemůže ji pořád vydávat pro druhé,“ říká upřímně.

Vrátí se ještě? Carlos má jasno: „Určitě. Mám tady dvě dcery, jedné je deset let, druhé tři roky.“
Šaman z kmene Bora Bora, který už jedenáct let žije v Brně, ještě v České republice neskončil.
„Už kdysi dávno měl vizi o Evropě,“ prozrazuje jeho přítelkyně Emilie Didi – i díky ní mohl vzniknout tento rozhovor. „V České republice má určité poslání, jinak by tady nebyl,“ podotýká. „Jednou mi řekl: viděl jsem, že je tady mnoho lidí, kteří potřebují pomoc. A já si myslím, že má v Česku nějaké své kořeny. Koneckonců, měl možnost vrátit se do Peru. Neudělal to. Musí tady zůstat a on to ví,“ dodala Emilie.

V Chotěboři se mu líbilo

Carlos se nedávno zúčastnil Velkého šamanského festivalu v Chotěboři. Prováděl vykuřovací rituál s meditací. „Bývá to většinou náročné,“ tvrdí Carlos. „Hodně energie musím vydat, ale ty lidi mi to vracejí. Je to nádherný koloběh, cirkulace, sdílení. Pokud člověk není sobecký, ale otevře se, energie proudí. Nikam se neztrácí.“ Carlosovi se v chotěbořském Geofondu natolik líbilo, že se sem chce vrátit. Možná se objeví na jednom z dalších festivalů.

Autor: Erika Nováková, převzato z www.vysocina-news.cz, Foto: Miloš Novák