Šamani v Čechách nevymřeli

Šamani v Čechách nevymřeli

No, já vím, že to je poněkud odvážné tvrzení, ale po zkušenostech posledních několika let se domnívám, že by to mohla být pravda. Šamanismus není nic nového, ani na stránkách tohoto časopisu to nebude první článek, který se šamany zabývá. O šamanech se ale většinou hovoří v souvislosti s dalekými exotickými kraji jako je Amerika, Sibiř anebo Afrika. Málokdo si ale uvědomí, že šamany má Tibet, Tichomoří, Čína, Indie, že šamani byli a jsou doposud i v Evropě a mají zde též svoji tradici.

Již zapomenutá tradice pochází od Keltů, neboť jejich duchovní vůdci druidi byli vlastně šamani, byť na vysokém stupni civilizačního vývoje. Je tomu tak proto, že chápali svět mnohorozměrně. Základem druidismu byly tři světy. První je Střední tedy pozemský svět, ve kterém žijeme. Dolní nebo také Jiný svět, ve kterém žijí duše našich zemřelých předků, duše zvířat a duchové, byl Kelty nazýván Gwynved, něco jako Ráj. A ve třetím – Horním světě žijí mistři nebo chcete-li učitelé. Pravověrný Kelt, když umíral přirozenou smrtí a měl tedy čas, rozhodoval se, do kterého světa půjde.

Jestliže usoudil, že zde ve Středním světě již splnil svojí povinnost a všechno vykonal a uzavřel tak úspěšně svůj život, tak odešel do Gwynvedu k duším svých zemřelých předků a tam v poklidu (v Ráji) žil až do konce věků. Když se ale domníval, že ještě nesplnil své poslání a měl byl zkušenosti získané během svého života předávat dál svým potomkům, tak odchází do Horního světa, stává se mistrem a tam za ním mohou pro jeho znalosti chodit šamani ve změněném stavu vědomí. Jestliže však usoudil, že v pozemském světě ještě neskončilo jeho poslání a musí zde dokončit rozdělanou práci, tak se reinkarnoval do nově vznikajícího života. Reikarnaci tedy měli Kelti jednodruhovou.

Spodní svět je také obvykle první jiná dimenze, kterou navštíví ten, kdo se chce seznámit s šamanským vnímáním světa. Jak jsem již řekl, ve Spodním světě žijí duše zvířat, a když my pro své výlety do jiných dimenzí potřebujeme společníka a průvodce, tak si jej přivedeme právě odsud. Tím společníkem je totemové nebo chcete-li silové zvíře. Každý z nás má jisté povahové rysy, které připomínají chování a povahu některého zvířete. Nikdo však není tak jednostranně přesně povahově a tělesně vybaven, a proto může mít i několik totemových zvířat, jejichž vlastnosti postupně přebíráme podle situace, v níž se ocitáme.
Všechny tři světy si můžeme představit jako strom a v šamanské tradici se této představě říká Strom života. Střední svět je kmen tohoto stromu, kterým proudí všechna energie a je v něm soustředěna i veškerá síla. Spodní svět leží v kořenovém systému a je zdrojem života. Odsud čerpáme moudrost předků a je základem našich základních instinktů. V koruně stromu je to, co nás spojuje s vesmírem, je tam budoucnost a v tomto Horním světě je též soustředěna moudrost. Křesťanství chápání této moudrosti značně zjednodušilo. Na rozdíl od šamanského vnímání tří světů jako vícedimenzionální představy, určilo směr nahoru jako nebe a dolů jako peklo.

Nákres na obrázku je pouze modelem. Horní, Střední a Dolní svět jsou chápány jako úplné. Chápeme je v jejich trojrozměrnosti. Proniká jimi střední osa často interpretovaná jako žebřík do nebe, je to axis mundi – osa světa. Takovýto obraz světa přirovnaný ke stromu je univerzální. Kořeny stromu čerpají z hloubky všeho co se kdy stalo, kmen je současností a budoucnost je jako ovoce v koruně, které v budoucnosti dozraje. Strom vytváří hlavní cestu, po níž šamani putují. Směrem dolů, k předkům pro informace minulých věků a nahoru, do koruny pro věštby budoucnosti.

Tyto tři světy jsou obklopeny kosmickou sítí, která je prostupuje ze všech úhlů. Vytváří tím vícedimenzionální kosmickou totalitu. Vesmírná pavučina se dá přirovnat k ochranné síti, která vše propojuje a obklopuje. Vše fyzické, i vše, co nazýváme jemnou realitou.
Tři světy jsou společné pro všechny kultury a dokonce i pro křesťanství. Již jsem se zmínil, že Dolní svět je označován jako Peklo, Střední svět jako očistec a Horní svět je vytoužený Ráj. V křesťanství je však jedinec zastrašován tvrzením, že pokud se nebude chovat podle pravidel předepsané ideologie, bude uvržen do pekelných muk. Ti, kteří se zpronevěří vládnoucí ideologii pouze maličko, procházejí očistcem a pouze ti, kteří slepě následují učení kněží, budou spaseni a půjdou do Ráje.

Když se vydáme na pouť mezi světy, teprve pochopíme dynamiku prostoru kolem nás bez dogmat omezující teologie. Střední svět nás obdaří svojí fyzickou realitou, kterou každý den prožíváme. Můžeme poznat i jeho jemněhmotnou realitu, která nás obklopuje, pozná ji však jen ten, kdo začne pracovat s duchovním já své osobnosti. Při práci s našimi vzpomínkami, při využití základních instinktů a čerpáním poznatků od předků a předchozích generací, pracujeme s energií Dolního světa. Jakmile se však zahledíme do budoucna, využijeme inspiraci a začneme pracovat s myšlenkami nebo probudíme zdroje univerzální moudrosti a začneme vyhledávat nové způsoby práce, pohybujeme se v dimenzi Horního světa.
Mnoho lidí se pohybuje v těchto třech světech a využívá cesty nabídnuté kosmickou sítí, ale jen někteří to dělají uvědoměle a mají vybudovány prochozené přístupové pěšinky. Ti, kteří to dělají uvědoměle jsou šamani.

Šamanismus dnes

Mohlo by se zdát, že v současné době stojíme před zánikem šamanismu a že tato posvátná kulturní tradice mnoha národů provozujících šamanismus bude vytlačena kulturou Západu. Podstatné však je to „mohlo by se zdát“. Šamanské zkušenosti nejsou nikdy zcela ztraceny. Stačí se podívat jen do našich lidových zvyků. Vynášení Moreny, Kálovničky, házení pantoflem, svazování rukou při svatebním obřadu, klepání na strom o Štědrém dnu, oslavy v předvečer svátku atd. To všechno jsou zvyky a pozůstatky kultury Keltů, které jsme převzali od předků a užíváme je jak my sami a tak v budoucnosti i naše děti. Stačí jen přimět duši k letu a informace a staré metody se zase vynoří.

V několika posledních desetiletích se do módy dostávají polyteistické náboženské kulty spojené s prací s energií a používající podvědomí a energetické zdroje z jiných dimenzí. Nejvíce rozšířený je buddhismus, který je základem, ze kterého čerpá jóga, ale i mnohá bojová umění Východu. V evropských, ale též amerických podmínkách se do popředí stále více dostává keltská kultura, nesoucí sebou obnovu tradic druidismu a druidské obřadní magie. Mnoho antropologů, psychologů a lékařů se začíná zajímat o mechanismy, využívající šamanské principy hlavně pro léčbu. V současném století byla návštěva antropologa u původní kultury často předznamenáním jejího zániku. Díky citlivějším přístupům a metodologii posledních let nám moderní antropologie přinesla znalosti mnoha neznámých praktik, a tak bylo vzácné dědictví posvátných šamanských vědomostí poznáno a uchováno. Před tímto stoletím nebylo možné utřídit šamanské znalosti stejně jako poznatky humanitních věd a filosofie.

Šamanismus je praxe založená na osobní zkušenosti. Znalosti duchů a jiných světů pocházejí od šamanů, kteří tam putují. Teoretičtí vědci je nemohou plně pochopit a popsat pokud nenabudou svou vlastní zkušenost. Existují však již tací, kteří mají své osobní prožitky a přistupují proto k šamanským tradicím z pozice studentů a stávají se učni dosud žijících šamanů hlavně z řad indiánů.

Jak jsem již naznačil šamanismus se stává tak trochu módou a díky tomu se stal záhy příliš užívaným a nesprávně interpretovaným slovem 20. století. Někteří lidé si přečtou knihu, navštíví kurs a stávají se „šamany“, neboť si to přejí. Mnozí zmodernizují svůj terapeutický výcvik nebo ani to ne a připojí k jeho názvu slovo „šamanský“. Věří tak v lepší komerční a konkurenční uplatnění své normální praxe. Existuje proto možnost deformace šamanismu. Nedostatečné porozumění jeho základům, úpadková kultura a vliv technik „new age“, které k šamanizmu nemají žádný vztah, často znehodnocují celosvětovou tradici šamanismu opepřenou „místními specialitami“.

Šamanismus není terapie, i když může mít terapeutický účinek. Šaman, je-li klientem požádán, prochází jinými světy, aby přinesl informaci, jak klientovi pomoci, ale nemusí to být přímo on, kdo léčebný zákrok provádí. Mnozí dnešní terapeuti sice studují klientovi sny a vize, ale nejednají jako šamani, protože neprovázejí své klienty na cestách, ani sami se na šamanské cesty nevydávají.

Zvláště nebezpečné je používání šamanských technik bez solidní základní etické nebo spirituální úpravy. Učení šamanismu se nemůže srovnávat s učením kreslení nebo s výukou cizím jazykům. Člověk se šamanem nestává, člověk se šamanem rodí daleko dříve, než si to sám uvědomí. Se šamanskými znalostmi se pojí řada povinností vůči vesmíru. Je to zacházení s formou moci, která vyžaduje dlouhodobý výcvik a rozsáhlé praktické zkušenosti.

Znám mnoho samozvaných léčitelů, ať už z řad laiků či lékařů, kteří se rozhodli, že budou léčiteli. Na pultech knihkupectví najdete mnoho svazků s jejich iniciálami a s mnoha různými tituly. Píší o věcech, které sami neznají, ale tváří se jako odborníci v dané oblasti. O energetických souvztažnostech mnoho nevědí a nebo se jimi dokonce vůbec nezabývají. Pro okolní vesmír jako kompenzaci za své schopnosti nic nedělají a sami se nečistí. Jejich činnost je jenom komerční záležitostí a po pár letech se dozvíte, že trpí některým druhem rakoviny, což je v podstatě pouze jen porucha informace. Pracovali s tolika druhy energií, že svoji vlastní nedokázali uhlídat. Šaman musí svoji energii čistit a obnovovat.

Nedávno jsem slyšel o případu, kdy jedna brněnská cestovní kancelář nalákala své klienty do Chorvatska na jméno šamana používajícího ajahuasku (liánu smrti). Ten měl být atrakcí zájezdu. Šaman však nedostal chorvatské vízum a tak jeho asistent z řad českých lektorů této cestovní kanceláře uvařil nápoj z ajahuasky pro čtyřicet lidí a nápoj jim podal. Výsledkem bylo, že většina účastníků zájezdu měla velké zdravotní potíže, ale k úpravě jejich porušeného zdravotního stavu, kvůli kterému zájezd podnikli, nedošlo. Takovéto jednání považuji za krajně nezodpovědné a je třeba mít na mysli, že jedno z pravidel šamanismu zní „cokoli učiníš, třikrát se ti vrátí“.

Tímto příběhem jsme se dostali ke kapitole halucinogenních látek. V evropské tradici se halucinogeny pravděpodobně nepoužívaly v masovém měřítku. K navození stavu pro cestování v jiných dimenzích stačí zvuk bubnu, někdy byl užíván alkohol a pravděpodobně i houby.

V západní kultuře není výuka šamanismu jednoduchá. Z původních znalostí zůstaly pouze fragmenty v rodinném podání a možná i v hloubi církevních biblioték. Adept šamanismu se proto velmi často musí přizpůsobit cizí kulturní tradici. Jeho úkolem je pak přenést naučené šamanské techniky do vlastního etnického prostředí.

Západní evropská kultura se snaží postupně využívat svojí původní šamanskou moudrost a tradici a není se čemu divit. Městský život narušil pouta jednotlivce k zemi a ke kmeni. Vzdálil nás od přírody a od dědictví po našich předcích. To vede postupně k devastaci přírody, kterou je třeba zastavit.

Šamanismus jako duševní nemoc?

Až donedávna se mnoho vědců domnívalo, že šamani trpí chronickým duševním onemocněním. Tedy, že to, co ve svém vytržení prožívají a o čem hovoří není nic jiného, než bláznění psychotiků. Primitivní společnost, ve které žijí, není schopna tuto psychickou patologii odlišit od reálného jednání a povýšila ji do náboženské sociální role. Herner (1980) uvádí, že mezi lidmi v šamanských kulturách existuje v běžné každodenní řeči implicitní chápání prožitků, které se mohou přihodit v běžném stavu vědomí, a prožitků, které se mohou přihodit jen v „šamanském stavu vědomí“. Šaman žije ve dvou světech a uznává platnost obou. Podstatou jeho umění, kterým se liší od jiných lidí, je neplést si je.

Šaman, když potřebuje, tak „vidí“ a „mluví“ s duchy, schizofrenici a jiní psychotici je slyší nebo vidí, když nechtějí. Klíčový rozdíl je ve vůli: šaman aktivně vstupuje do změněného stavu vědomí, v němž vyhledává duchy, ale je to pouze částková aktivita, takže si umí udržet plnou sociální a pracovní funkčnost a v případě potřeby kdykoli ze změněného stavu vědomí vystoupí. To je též rozdíl proti změněnému stavu vědomí navozenému pomocí halucinogenů, kdy praktikující musí počkat, až vliv narkotika pomine.

Šamanismus a magie

V šamanské tradici je slovo magie a šamanismus mnohdy laiky zaměňováno. Existují kulty jako například kult wica nebo moderní lidové čarodějnictví známé i u nás, které se tváří jako pokračování druidismu a keltské magie. Rituální magie nebo ceremoniální magie je západní okultní tradicí, která využívá vize k tomu, aby kontaktovala a manipulovala „duchy“ k potřebám věštby a k psychokinetickým účelům. I když jejich kořeny bezesporu sahají zpět do pohanských dob starověku a svého vrcholu dosáhla v středověké a renesanční Evropě, pak na několik století téměř vymizela. Nového vrcholu nabývá v polovině 19.století ve Francii a v 80.letech 20.století ve Velké Británii.

Rituální magií jsou vyvolávány imaginární bytosti, když rituální mág vstupuje do vizionářského stavu, navozeného složitými obřady. Ty zaříkávají „duchy“, „bohy“,“démony“ nebo „zjevení“. Rozdíl šamana a magika tkví v tom, že šaman je schopen se kontrolovat. Chápe, že reálné a nereální se neliší v podstatě, ale v intenzitě, a proto se může uvést do změněného stavu vědomí, aniž by pociťoval svoji mysl jako rozštěpenou. Jeho mystická cesta je ovládána vůlí.

Šaman svůj lid léčí tím, že jej vyvádí ze sebe sama. Svoji extázi učiní nakažlivou. Dá se říci, že klienta vezme na svoji cestu s sebou. Šaman tak se svým prožitkem létání a se svým sebeovládáním může vést a nést své pacienty a odvádět je od zla, ve kterém se nacházejí. Zvuk bubnu je přitom jeho „jezdecký kůň“.

Šaman může své pacienty léčit také tak, že je obdaří mytologickým jazykem, kterým pak oni vyjádří svoji bolest nebo smutek. Zviditelní tak situaci původně existující na emoční úrovni a bolest, kterou tělo odmítá snášet, učiní přijatelnou pro mysl. Ta si s bolestí (obvykle psychickou) pak už sama poradí. Do této skupiny praktik patří například praktika „indiánské modlitby“.

Šamanismus pro současníky

Nedávný výzkum ukázal rostoucí přesvědčení vědců, že šamanismus má přeci jen jakousi terapeutickou hodnotu. Tento názor převládl nejen proto, že sami etnologové vyzkoušeli změněné stavy vědomí a proto, že začali věřit ve společenskou funkci šamanovi role. V jejich očích není šaman podvodník, ale psychoterapeutický léčitel, jenž ví, jak léčit a musel trpět, aby tuto znalost získal. Srovnáním s širokou populací též došli k poznání, že šamani jsou zdravější než zbytek populace, což je způsobeno psychickým vypětím během transu. Šamani proto musí být dokonale zdraví, schopni dosáhnout vysokého stupně koncentrace, udržovat se v dobré fyzické kondici a vyzařovat pronikavou inteligenci.

Maďarský psychiatr A.Kelemen konstatoval, že léčitelská činnost zahrnuje nejen biologické, ale i výrazně psycho-sociální prvky v kontextu dané kultury. Na šamana se obracejí klienti i se vztahovými a partnerskými problémy a se sexuální problematikou.
Nejnovější psychologické testy také ukázaly, že rysy šamanovy osobnosti primárně zahrnují tvořivost a schopnost syntézy, obojí bez patologických črt. Zeptáte-li se, zda šaman může léčit také sebe sama, pak odpověď je prostá: šaman musí být schopen v první řadě léčit sebe sama z iniciační nemoci a teprve potom může léčit ostatní. Šaman je spíše psychoterapeut než psychopat.

Etnografická analýza ukázala, že šaman v tzv. nelineárních společnostech funguje spíše jako odborník přes léčivé byliny a jako psychoterapeut v moderním slova smyslu. Svými léčivými metodami bohatými na symboly, odstraní pacientovo utrpení a vrátí mu produktivní úlohu charakteristickou metodou šamanského léčení.

Šamanský stav vědomí

Změněný stav vědomí, typický pro šamany, je kategorií sama pro sebe. Šaman se spoléhá na vhled do vyšších stavů vědomí než je běžná úroveň mysli a zdá se, že používá databanku nepřístupnou běžnému bdělému stavu vědomí. Objekty a nástroje používané při léčení jsou oživovány imaginací. Není to imaginace ve smyslu jalové fantazie, ale imaginace, která je účinná při diagnostikování a léčení.

Podle Achterbergerové jsou stavy změněného vědomí korespondující s mystickým stavem, ve které je člověk v harmonii s „velkým jednotným řádem věcí“, takže šamani mohou „jít až ke vzniku vesmíru“ a komunikovat s přírodou včetně zvířat a duchů. Co je duch nebo duše si můžeme představit tak, že po celou dobu našeho života vyzařujeme elektromagnetická silové pole odpovídající fyziologickým procesům v našich orgánech a mozku, včetně myšlení. Po zániku našeho hmotného těla se však tato pole stále pohybují vesmírem, jelikož již byla vyzářena a jsou obtiskem naší identity v celosvětovém energetickém systému.

Změněné stavy vědomí z hlediska výzkumu

Z obsáhlé literatury o šamanských rituálech a praxi lze vybrat čtyři závěry, týkající se léčení. První, jenž je třeba neustále zdůrazňovat, že léčebné rituály a symboly mají odlišný, ale velmi reálný smysl v běžné realitě nebo v šamanském stavu vědomí.
Druhý, mnohé rituály a symboly jsou kulturně determinovány, oslovují pouze zvláštní vrstvy obyvatelstva.

Třetí, existují určité podobné symboly a rituály, které nacházíme ve všech částech světa, které ukazují na to, že zde existuje určité kolektivní nevědomí.
Čtvrtý, i když nelze tyto nástroje žádným způsobem vynechat nebo opomenout z představy šamanismu, nejsou to nástroje a rituály, které léčí, ale je to energie, která jim byla propůjčena představivostí.

Protože šamani provádějí svoje léčení v jiném než v bdělém stavu vědomí s Beta vlnami a lineárním myšlením. V první řadě musí najít uspokojivé způsoby, jak z tohoto stavu vyjít. Také léčený může být zapojen do technik, navozujících změněný stav vědomí. Tato praxe tvoří seriózní začátek léčitelského obřadu, když příprava může trvat celé dny.

Obřadů na hypostimulaci či hyperstimulaci je mnoho a je třeba se s nimi seznámit. Patří sem potní chýše (indiánské sauny), fyzické či senzorické deprivace jako půsty od jídla, světla, sexuální aktivity a podobně, užití posvátných rostlin, zvukové stimulace bubnování, chřestění, hyperventilace zrychleným dýcháním jako při indiánské modlitbě a pod.
Řadu těchto praktik si lze vyzkoušet na kursech, které i u nás probíhají. Šamanismus je fenomén i u nás živý a není třeba se ho obávat. Vždy, když sedím ve svém šamanském kruhu na mnohých akcích a lidé mne obcházejí obloukem a jediné, na co se zmohou je otázka, zda provozuji černou či bílou magii, tak se ptám, co je třeba udělat pro pochopení a publicitu podstaty šamanismu. Proto jsem uvítal nabídku šéfredaktora Doteku, abych o šamanismu něco napsal. Nechtěl jsem psát o tom, jak to chodí jinde, ale napsal jsem to, co znám a co pomůže veřejnosti pohlédnout na šamanismus z nového pohledu.

Tomáš Sychra – Keltské kulturní a zdravotní centrum DRUID, Praha