Tata Pedro a nan Shuni v ČR – první workshop je za námi

Semínko návštěvy duchovních učitelů tata Pedro a nan Shuni z Guatemaly v ČR jsme zaseli před rokem a půl při ceremoniích nového roku v San Marcos v Guatemale, když jsem nanas a tatas připravovali oběd. Původní plán byl rozšířit jejich loňskou cestu do Evropy. Nakonec se vše událo jinak a s radostí ji užíváme návštěvy tata Pedro a nan Shuni v těchto dnech.

Následujícími krátkými vstupy se vám pokusím předat aspoň část té krásy a energie, kterou prožíváme a snad i inspirovat vás k tomu, abyste se k nám přidali na některou z akcí, které ještě budou následovat (viz program návštěvy tata Pedro a nan Shuni).

Už naše cesta pro Shuni a tata Pedro do Polska byla nádherná. Částečně díky instrukcím a částečně díky intuici jsme našli místo v lesích, kde pobývali v Polsku. Dům plný krásných lidí, čas jakoby zmizel, ale před námi dlouhá cesta… Nacpali jsme auto kufry a vyrazili … A Shuni se ptá: „A jaký je váš mayský naval chlapi?“ A jen jsme se smáli, když jsme zjistili, že nan Shuni a Dominik jsou Kame (smrt a znovuzrození) a tata Pedro a já Imox (voda, vše neobvyklé). Jaká to „náhoda“, že!

Od této chvíle se čas stává guatemalským, dostává zcela jiný rozměr. Den uběhne jako voda a přitom nám připadá, že se toho událo tolik, jako bychom s nimi byli už týden. Jedeme autem hodiny a je to jak pár minut. Plány a programy se sami upravují a tvoří. Už jsme měli být na místě a ještě jsme nevyjeli a nikdo nestresuje a nic neřeší… Čas jak ho známe, vnímáme jinak, zcela jinak. Vše se děje tak jak má, vše se děje teď. To jen naše mysl vnímá tyto události lineárně, jakoby v čase za sebou.

První plánovaná akce, která proběhla byl workshop a několik ceremonií Kuklíku na Vysočině na nádherném místě úžasných lidiček. Cesta tam byla opět velmi radostná tata Pedro i nan Shuni vtipkovali a laškovali, ptali se na českou historii, rozpad československa apod. Opět se nám daří vyjet v čase, kdy už jsme skoro měli být na místě, no jo, latinsko-americký přistup přijel za námi. Je den Tzi a začíná ceremonie ohně. Tzi je velmi zajímavý den, je to autorita, zákon a pořádek, ale ne ten represivní, řízený myslí, který známe na západě, ale naopak autorita a vůdcovství řízené srdcem, otevřeným srdcem.

Tata Pedro připravuje rituální místo a nan Shuni vysvětluje světové směry, průběh ceremonie, její části a nezbytné prvky historie Mayů pro pochopení ceremonie. Ceremonie je od začátku velmi, velmi silná, překvapivě silnější než ohně, které jsme zažili v Guatemale. A je to právě proto, protože lidé na ceremonii otevřeli svá srdce, přijali energii daného dne a ukázali to nejkrásnější v sobě. Okamžitě na to reaguje nan Shuni a dělá „ochutnávku“ energií všech navalů nádherně hravou, hlubokou a přitom stále vznešenou. Po Tzi následuje Batz, který je provázený radostí, kreativitou a neposedností, u Tzikina při darování ohni děláme zvuky ptáků a tak dále a tak dále. Nikdo nevnímá čas ani chlad, každý je plně pozorný, přítomný a uvnitř i navenek šťastný. Jaký to rozdíl oproti večerní návštěvě hospody či sledování televize (pokud si to ještě dobře pamatuji J). Pro každého z nás byla silná jiná energie, upozorňující na to, že je třeba ji přijmout, uvědomit si ji, pracovat s ní. Pro mě byly silné kromě Tzi, ještě Ajmaq (odpuštění), E (cesta) a Noj (skutečná moudrost).

Tata Pedro i nan Shuni byly nadšení, jak se skupina otevřela a jak silná energie proudila. Dokonce tata při zpěvu přeskočil dva navaly, což se mu prý nikdy ještě nestalo. Ceremonie se protáhla a přesto nemůžeme spát, jak silný to byl zážitek a jak silně to zůstává v nás. Nakonec jdeme spát aspoň na dvě hodiny.

A stejně je to i dny následující. Ranní ceremonie, cvičení zírání do slunce, další ceremonie, radost, vnitřní štěstí. Jsme plni energie, i když už 4. den spíme jen 3 hodiny. Nebereme žádné stimulanty, nepomáhá nám žádná rostlina průvodce, vše jen díky napojení na přírodu, její zákony, na matku Zemi a otce Slunce…

Vracíme se domů na Ostravsko, vzácný poklad pospává vzadu na sedadlech a přichází mi na mysl první věc po pěti dnech… To co přichází je opět hluboký pocit rozdílného vnímání času, dny běží jak minuty, ale zároveň je vše pořád tady s námi, nemyslím ani na minulost, ani na budoucnost… je jenom teď a krásný vnitřní pocit. Zezadu slyším veselý popěvek spojený s navalem dnešního dne: felicidad, felicidad, …

Těšil jsem se, že se jejich návštěvou opět ještě více vyjasní moje životní cesta, která už má jasné obzory nyní… A hned druhý den, v den E (cesta) se to také stalo. Cítím, jak se díky společnosti těchto dvou úžasných lidí a jejich ceremoniím celý z vnitřku přeskládávám, každá buňka mého těla se mění a transformuje směrem k něčemu novému. Jako kdybych dostával novou či četl svoji DNA.

Chcete také slyšet moudro našich předků, spojit se s přírodou, cítit vznešené a přesto lidské autority, které učí ze srdce a dávají všem kdo naslouchá?

Přijďte se podívat ve středu v Ostravě do Antakarány na film o tata Pedro, připojte se k ceremonii na Okoři nebo doražte na workshop a ceremonie na Hostýnské vrchy. Stojí to za to. Víc informací v programu.

První den, kdy zvolňujeme, dnes budeme i chvíli spát. Jdu toho využít…

Dobrou a maltijox!