Již pátý den se vlečeme močálovitou, chvílemi téměř neprostupnou džunglí a bahnitými, neznatelnými stezkami tajemného ostrova Siberut v Mentawajském souostroví, den plavby západně od Sumatry.
Za sebou mám prvý lehký záchvat malárie a na zádech v batohu kilogramy rýže, cukru, soli, černého tabáku a hřebíčkových cigaret jako dary pro naše budoucí hostitele, šamany z posledních klanů Mentawajů, žijících doposud hluboko ve vnitrozemí ostrova tradičním způsobem podobně jako po tisíciletí generace jejich předků.
Mezi duchy a šamany
Zapadáme do mokvajícího bahna, tu po kotníky, tu po kolena, brodíme se přes nesčetné potůčky a tůně, nohy máme poškrábané od výhonků ostnaté ratanové palmy a hejna krvežíznivých pijavic a malarických komárů se snaží získat co nejvíce naší krve. Ani jeden z nás však bolest a únavu nevnímá, jsme okouzleni bujnou zelení, kakofonií zvuků a dusnou vůni pralesa.
Tu se náhle ze zelené džungle vylupuje velký tradiční dřevěný dům uma. Jsme u cíle naší cesty. Představujeme se klanovému vůdci Aman Manai, uznávanému šamanovi (sikerei, kerei), předáváme dary v podobě balíku lisovaného tabáku a cigaret a pro příští dny se uma stává naším domovem a my hosty klanu Lau.
Odloučený ostrov
Siberut je dlouhý 110 a široký 40 km, nejvyšší vrcholky dosahují 400 metrů. Většinu území ostrova pokrývá tropický nížinný deštný prales a bažiny. Ten je také domovem řady vzácných endemitních druhů živočichů, hadů, savců, z primátů je nejznámější černá opice gibon malý. Bohatý je i výskyt rostlin a zejména nejdůležitější kulturní rostliny, ságové palmy, z níž získávané ságo je hlavním zdrojem obživy.
Pobřeží ostrova je z větší části porostlé hustým porostem mangrovů, ale v okolí Siberutu je i nespočet malých korálových ostrůvků pokrytých bělostným pískem a stovkami kokosových palem. Tyto rajské oázy lákají k odpočinku, koupání a pozorování bohatého podmořského světa po náročné expedici do vnitrozemí hlavního ostrova.
Po dlouhá tisíciletí byl ostrov zcela odloučen od pevniny a jejích vlivů, což mělo za následek vývoj vlastního jazyka i svérázné animistické víry. Izolovanosti ostrova vděčí i to, že na některých místech se do dnešních dnů udržuje velice primitivní způsob života a zdobení obydlí lebkami, byť dnes již jen opičími, je připomínkou teprve před zhruba půl stoletím potlačené tradice lovu lebek a lidojedství. Animistická víra a některé tradice, jako pilování zubů do špičky, tetování celého těla, lov luky a otrávenými šípy či oblékání bederních roušek z lýka však přetrvává ve vzdálených oblastech ostrova dodnes.
Život v pralesní chýši
Mezi kopci porostlými hustou džunglí leží úrodné říční údolí. Zde, roztroušeni podél břehů řek, žijí Mentawajové v tradičních kmenových osadách. Hlavní součástí je dlouhý dům kmenového náčelníka, sloužící též jako společenské shromaždiště, uma. Díky velice obtížně prostupným pralesům jsou hlavními komunikačními tepnami mezi umami řeky, po nichž se jezdí ve dřevěných ručně dlabaných kánoích. Uma je vlastně vesnicí, žije zde společně několik spřízněných rodin tvořících klan, také zvaný uma. To odráží silný smysl pro rodinu a komunitu.
Až 50 m dlouhá chýše je postavená na zhruba dvoumetrových kůlech, mezi nimiž žijí prasata a slepice. Dovnitř domu je přístup po šikmo položeném kmeni stromu se záseky. Uma je rozdělená na části – první, částečně otevřená veranda, slouží k přijímání návštěv a společenskému posezení. Zde většinou spí muži a hosté. Ve velké vnitřní místnosti se pořádají oslavy a tance, někdy slouží též k přespávání mužů. Dveřmi oddělená vnitřní část umy slouží ženám, dětem, vaření a zde se ukládá majetek do pouzder z ratanu, kůry stromů nebo kůže, hlavně pestrobarevné korálkové náhrdelníky a čelenky šamana a magické předměty.
Výzdoba umy
V okolí umy jsou soustředěny plantáže ságových palem a malé domky, kde jednotlivé rodiny žijí v období mezi slavnostmi samostatně. Na čelní stěně umy jsou zavěšeny lebky domácích zvířat, vstup do vnitřní prostory je ozdoben loveckými trofejemi – lebkami opic a zobáky tukanů a ukazuje na lovecké umění majitele domu. Mentawajové věří, že prázdná lebka k sobě vábí duše doposud žijících opic, a ty se pak stahují k umě a mohou se snáze stát kořistí lovce.
Pod krovy jsou zavěšeny dřevěné figurky ptáků a pralesních zvířat, na stěnách visí proutěné koše na slepice, velká kovová pánev na vaření při slavnostech a ve vnitřních prostorách umy i lovecké zbraně – oštěp a zejména luk s otrávenými šípy. Společenský život v umě poskytuje jen velmi málo soukromí. Muži zpívají písně o duších, léčení, přírodě, vypráví příběhy, děti pobíhají kolem a křičí, ženy balí ságo do listů a pečou je, psi štěkají, prasata chrochtají pod podlahou a je-li co, všichni dospělí kouří a debatují.
Tradiční společnost
Uspořádání společnosti je patriarchální, se silným smyslem pro klan a komunitu. Běžné je dělení jídla a práce mezi členy umy. Mezi hlavní náplň činnosti mužů patří výroba sága,lov a stavění lodí, ženy pěstují banány, loví ryby, provádějí domácí práce. Jedním ze základních pravidel je exogamní manželství, žena je volena vždy z cizí umy.
Uma je v podstatě kompletně samostatná jednotka, nezávislá na vnějším světě. Pouze některé produkty, jako tabák, kovové nástroje, moskytiéry a skleněné korálky jsou směňovány v přístavu s obchodníky za kokosy, ratan a vonné oleje získávané z listů místních stromů. Cizí politické autority nejsou obecně uznávány, problémy v rámci umy jsou řešeny vzájemnou diskusí.
Palma ságová
Hlavním zdrojem pohodlné obživy je ságo, pečený škrob získávaný ze dřeně ságové palmy rostoucí v bažinách. Plantáže těchto palem jsou základním majetkem rodiny. Říká se, že k zajištění pokrmů pro měsíční obživu rodiny je zapotřebí pouze dvou dnů práce při pěstování a přípravě sága. Měřeno tímto kritériem je životní úroveň Mentawajů bezesporu záviděníhodná.
Pečené ságo má tvrdou kůrku, uvnitř lepkavou hmotu bez chuti, ale zato lehce páchnoucí. Výživná hodnota je velmi vysoká a na ochucení se používá strouhaný kokos, nebo se pečené kusy sága namáčí do vývaru z ulovené zvěře. Jako chutný doplněk stravy slouží ságoví červi, žijící v trouchnivějících ságových palmách, tuční červi tutube, říční škeble, divoce rostoucí ovoce a pralesní rostliny, říční ryby, drobní savci a občas primáti.
Tetovaná krása
V umách jsou chovány slepice, prasata, tvořící hlavní potravu při slavnostech a vzácně i krávy. Malé děti chodí nahé, jen s pestrobarevnými korálovými náhrdelníky. Muži nosí bederní roušku z lýka stromu, šamani ji mají přírodními barvivy obarvenou na hnědo-červenou barvu. Ženy si nezakrývají prsa a nosí sukénku z listů ságové palmy.
Aby bylo tělo krásné, a duši se v něm líbilo, tetují si Menwajové na celé tělo složité vzory, některé vyhrazené pro šamany a náčelníky klanu. Díky civilizačním vlivům dnes řada Mentawajů, zejména mladých, od tetování stejně jako pilování zubů upouští. Mnoho z nich, žijící zejména ve vládou zřízených vesnicích situovaných v blízkosti přístavu a na dolních tocích řek, chodí již oblečeno. Kromě tetování se tělo zkrášluje i korálky a čelenkami, z nichž některé jsou určené jen pro šamany a slavnostní příležitosti nebo magické rituály. Při slavnostech se těla také zdobí oleji, listy a čelenky peřím.
Prudérní kmen
Mentawajové jsou velmi prudérní, potřebu chodí vykonávat nenápadně do pralesa, úplná nahota u dospělých je zdrojem velkého pohoršení. K tělesným radovánkám dochází zřídka, výlučně za účelem plození potomků (ale i to se v posledních letech porušuje…), většinou mimo obydlí.
Partner www stránek
V tradičních rodinách má muž a žena oddělená lože i moskytiéry. Všichni, ženy nevyjímaje jsou náruživými kuřáky, buď místních listů taro, nebo směněného černého tabáku, který se balí do sušených tabákových listů. Starší lidé jen zřídka mluví indonésky na rozdíl od mladší generace, která navštěvuje misijní nebo státní školy ve vládních osadách. V největším městě a přístavu Muara Siberut je možno nalézt i několik anglicky hovořících průvodců a místních hodnostářů.
Povolání: šaman
Mentawajský tradiční náboženský systém je animistický. Mentawajové věří, že nejenom živí tvorové, ale i rostliny a všechny věci mají duši. Není je tedy možno používat libovolně a podle rozmaru, ale je třeba jim projevit uznání a vyvarovat se činností, které nejsou v souladu s jejich principem. A právě proto existuje řada restrikcí a nepsaných omezení – tabu (keikei).
Tato pravidla přirozeným způsobem usměrňují chování obyvatel a limitují exploataci přírodních zdrojů, což po dlouhá staletí pomáhalo udržovat jedinečnou ekologickou stabilitu ostrova. Každý, kdo tabu poruší, obrátí nevoli věcí proti sobě. A právě mediace mezi dušemi a lidmi a udržování rovnováhy vztahů mezi člověkem a přírodou jsou hlavní náplní činnosti šamana, který mnohdy bývá současně náčelníkem kmene a má velkou společenskou prestiž a mnohdy i bohatství.
Ani stát se šamanem není levné, neboť při iniciační slavnosti musí nastávající kerei obdarovat své učitele mnoha prasaty a další věnovat na probíhající slavnost. Šamani jsou též výbornými znalci přírodních medicín a léčivých rostlin. Léčení je další významnou náplní činnosti šamana, zejména proto, že mnoho nemocí může být vyvoláno porušením některého tabu, což způsobí nesoulad s duchy. V tom okamžiku musí nastoupit šaman, který je schopen se s duchy domlouvat a následně je obětinami a rituálním obřadem usmířit.
Tabu
Tabu existují pro všechny oblasti života Mentawajů, pro kácení stromů, stavbu domů a kánoí, svatby, pohřby, oslavy. Některá tabu platí pro všechny, velkým prohřeškem a urážkou ducha umy je nepodělit se o jídlo s ostatními členy umy. Na děti se nesmí křičet, protože jejich duše je ještě slabá a mohla by se zaleknout a opustit tělo a dítě by zemřelo. Když je žena těhotná, muž nesmí porazit strom a vydlabat z něj kánoi (žena by mohla potratit).
Nejvíce tabu však platí pro šamany a jejich ženy. Během festivalů (puliaijat) nesmí šamanova žena sbírat dřevo na oheň (když láme dřevo, pod tancujícím kerejem by mohla prasknout podlaha umy). I ostatní práce, kromě nezbytně nutného vaření a rituálů jsou zakázány. Během ceremonie nesmí šamanova žena prát prádlo (stejně jako z něj smývá špínu, tak by šaman mohl ztratit nějakou znalost). Kerei nesmí spát se ženou pod jednou moskytiérou. Jeho žena nesmí během oslav chytat rybu do sítě (řeka by se zakalila a šamanovi by se zakalilo vidění), šaman nesmí celý život jíst lojo (druh říční ryby). Během ceremonií nesmí šaman dělat se svojí manželkou gigi gigi (je to nečisté, duše by se pohněvaly o odešly ze slavnosti) a hlavně, když šaman poruší tabu, může zemřít.
Přestože je tato animistická víra silná, ve vládních vesnicích a přístavech je markantní vliv kristianizace a muslimizace obyvatelstva. Vládní snahy o začlenění Mentawajů do společnosti, přesídlování obyvatel do vládních vesnic, vliv misionářů, transmigrační politiky vlády a dosazení indonéští úředníci mají podíl na snižování autority klanových náčelníků a také postupující turismus zapříčiňuje, že lidé zde žijící ztratili mnoho ze svých tradic a původní kultura rychle upadá. Nerespektování po staletí platných tabu přispívá kdevastaci životního prostředí, rozrůstání populace a vyčerpání přírodních zdrojů. Je jen otázkou času, kdy budou tradiční hodnoty opuštěny a i tento z posledních rájů na zemi zaplatí daň nezadržitelně postupující civilizaci.
Autor: Petr Kaštánek, článek převzat z www: www.hedvabnastezka.cz
