Útok na masožrouty zahájen

Žijeme v brutálním systému

Podle americké autorky Melanie Joyové žijeme v brutálním systému, který považuje vraždění zvířat za naprosto normální, a dokonce nutné.

Počátkem srpna vědci v Londýně představili první hamburger ze zkumavky. Ve stejnou dobu v tisíc kilometrů vzdáleném Berlíně němečtí zelení ohlásili svůj plán prosadit vegetariánský den v jídelnách po celé zemi. Hlavu už si tím nemusejí lámat menzy v hlavním městě Spolkové republiky, Mnichově, Kolíně, Brémách ani Tübingenu, kde bezmasý den zavedli již v létě. Tamní studenti si tak jednou týdně namísto šťavnatých steaků a tolik oblíbených bratwurstů objednávají sójové karbanátky, rýžové nudle anebo kuskus s tofu.

„Snažíme se tak přimět naše studenty, aby se stravovali zdravěji, a zároveň alespoň trochu přispět k ochraně klimatu,“ napsala v tiskové správě organizace Studentenwerk, jež za chod studentských vývařoven zodpovídá.

Ostatně veganství, tedy druh stravy, filozofie i životní styl spočívající v odmítnutí konzumace živočišných produktů, se aktuálně těší obrovské popularitě. Jedná se však o pouhý trend s jepičím životem, anebo předzvěst rozsáhlejší společenské změny, která naše stravovací návyky obrátí naruby? Na psychologické i kulturní aspekty konzumace masa si ve své nejnovější knize Proč milujeme psy, jíme prasata a oblékáme si krávy posvítila profesorka psychologie a sociologie na bostonské University of Massachusetts Melanie Joyová.

Některá zvířata jsou našimi nejlepšími kamarády, jiná končí na talíři. Nedávný skandál kolem koňského masa v hovězích hamburgerech a lasagních názorně předvedl, že pokud nám někdo naservíruje to špatné zvíře, výkřik je veliký. I tato skutečnost přiměla Joyovou k provokativní tezi: Žijeme v karnismu, brutálním systému, který považuje vraždění jistých zvířat za naprosto normální, a dokonce nutné.

Karnismus a zákon podobnosti

V rámci své doktorské práce Joyová vedla řadu rozhovorů s lidmi pracujícími na jatkách, bio farmáři, masomilci i vegetariány. Psycholožka u dotazovaných bez výjimky zjistila pocit viny z toho, jak dnešní společnost se zvířaty zachází. Aby dotyční tento morální rozpor překonali, využívají nejrůznější psychologické obranné mechanismy. Jejich chování je prý silně ovlivněno ideologií tak rozšířenou a zakořeněnou, že její principy jsou považovány za součást selského rozumu. Právě tuto ideologii Joyová ve svém kontroverzním bestselleru nazývá karnismus. Dle ní se jedná o násilnický systém organizovaný okolo intenzivního vykořisťování určitých druhů zvířat.

„Většina lidí se zvířaty soucítí, a přesto pravidelně jí části jejich těla. Je to možné jen proto, že je celý systém postaven na potlačování našeho vědomí a empatie. A protože empatii nedokážeme potlačit absolutně, jíme jen některá zvířata, zatímco jiná si držíme jako domácí mazlíčky, budujeme si k nim vztah a učíme je všelijaké roztomilé kousky,“ píše autorka.

Joyová o karnismu:

Přitom prasata a krávy prožívají svá muka stejně intenzivně, jako by je prožívali například psi. V psychologii se i v této souvislosti mluví o zákoně podobnosti – čím více společného s někým máme, tím více empatie jsme mu schopni projevit. A přesně z toho vzniká výše popsaný rozpor, jehož mechanismus lze prý najít v lidských vykořisťovacích zvyklostech. Některé lidi bombardujeme, jiné zachraňujeme, některé zotročíme, jiné oslavujeme.

Základním pilířem karnismu je podle Joyové zapírání, jež se manifestuje například tím, že jen málokdo z nás měl to „štěstí“ pozorovat třeba zbídačenou drůbež ve velkochovné stanici. „Přitom lze toto odvětví potravinářského průmyslu, které jde jakoby mimo nás, považovat za jednu z nejbrutálnějších praktik v dějinách lidstva,“ míní psycholožka s tím, že jen v Americe kvůli našim choutkám ročně zemře kolem deseti miliard zvířat. Právě tato skutečnost přiměla v minulosti držitele Nobelovy ceny za literaturu Isaaca Singera přirovnat způsob, jakým se zvířaty zacházíme, k „nekončící Treblince“.

Bez násilí to nejde

Podle některých statistik na jatkách přijde každou minutu o život 124 tisíc zvířat. Joyová sice uznává, že každé utiskování je jiné, ideologie za ním jsou ale velmi podobné: „Je to mentalita, jež nám umožňuje vnímat živého tvora jako pouhou věc. Nakonec není rozdíl v tom, zda týráte zvíře anebo zotročujete člověka.“ Karnismus je podle autorky knihy stejně brutální ideologie jako mnohé další. „Bez násilí bychom se k masu nedostali. Jedna skupina vykořisťuje ve svůj prospěch jinou,“ vysvětluje.

Jinými slovy, musíme se vzdát mentality, kdy většina z nás vidí v krávě bučící steak, pouhou produkční jednotku, u které je zajímavá jediná informace: čistá jatečná výtěžnost jako podíl jateční hmotnosti a živé hmotnosti před porážkou minus obsah trávicího traktu krát sto. V americké verzi knihy Joyová zachází dokonce tak daleko, že karnismus přirovnává k nacionálnímu socialismu. V německé verzi tyto pasáže čtenář nenajde.

Z knihy Boria Saxe Zvířata ve Třetí říši. Domácí mazlíčci, obětní beránci a holokaust však paradoxně vyplývá, že navzdory tomu, že nacistická ideologie byla ve své podstatě násilnická, antihumanistická a agresivní, bylo vegetariánství mezi čelnými představiteli nacistického režimu v Německu populární. Adolf Hitler se podle některých pramenů prezentoval jako vegetarián, což je však jen jeden z dalších mýtů, které o sobě šířil. Hitler měl po určitou dobu velmi přísnou dietu a maso omezil ze zdravotních důvodů. Vegetariány byli údajně také Rudolf Hess, Joseph Goebbels a buddhista Heinrich Himmler. Z dobových pramenů však vyplývá, že i oni občas maso jedli. V té době bylo vegetariánství módní záležitostí a pro nacistické špičky jeden z dalších způsobů, jak se odlišit.

Joyová uvádí tři hlavní obranné mechanismy karnismu, které shrnuje v následující větě: „Konzum masa je běžný, přirozený a nutný.“ Běžný, protože člověk, který maso nejí, je okamžitě označen za vegetariána a musí se ospravedlňovat, zatímco po masožroutech společnost nic podobného nevyžaduje. Přirozený, protože lidé maso přeci jedli odjakživa. „Kdo argumentuje přirozeností, vnímá evoluci velmi subjektivně. Opomíjí kupříkladu fakt, že většinu našich nejbližších zvířecích příbuzných lze považovat za vegetariány. Argumentem přirozenosti bychom pak navíc mohli odůvodnit například také kanibalismus, znásilňování a zabíjení dětí,“ míní expertka.

Za největší mýtus vůbec pak psycholožka považuje argument nutnosti. „Průmysl se nám snaží namluvit, že by nám bez masa chyběl protein, který potřebujeme například pro růst svalů, přitom je Patrik Baboumaian, nejsilnější muž Německa, dlouhá léta veganem. Navíc mezi námi tisíce let žijí vegetariáni. Jsou zdraví a těší se pověstné dlouhověkosti,“ podotýká Joyová s tím, že se dnes čím dál tím častěji objevují podložené názory, podle kterých je bezmasá dieta zdravá.

Biolež a lepší život bez masa

Například odborník na výživu berlínské univerzitní nemocnice Charité Christian Keßler je přesvědčen, že vyvážená vegetariánská výživa má zdravotních výhod hned několik. Nejnovější vědecké studie dle něj nasvědčují tomu, že vegetariáni žijí déle a mají méně zdravotních problémů než masožrouti, zejména co se srdečních chorob týče. Keßler překvapivě nevidí problém dokonce ani z hlediska nedostatku určitých výživových složek: „Co se vitaminů, anorganických minerálů anebo fytochemikálií týče, jsou na tom vegetariáni často dokonce lépe.“ Aktuálně prý vše naznačuje tomu, že vzdání se masa spotřebitelům kvalitu života spíše vylepší.

Za nic víc než gigantickou lež průmyslu Joyová označuje rovněž bio maso. „Je dobrým znamením, že jsou lidé ochotni za méně utrpení zaplatit víc peněz. Nic to však nemění na tom, že je velmi kruté zabíjet zvířata jen kvůli jejich chuti,“ konstatuje autorka. Je přesvědčena, že ten, kdo maso odmítá z ekologických, zdravotních či etických důvodů, alternativu nenajde ani u bio varianty. Řada ochránců zvířat ekofarmám dokonce vyčítá vědomou idealizaci produkce masa. Prý zneužívají dobrý image biopotravin, aby svůj sporný produkt ukázaly v tom nejlepším světle.

V rámci ekologického hospodářství se skotu, prasatům a drůbeži dává víc času, aby dosáhli ideálních jatečných hodnot. Delší život ale znamená také, že toho zvířata více sežerou a během chovu vyprodukují mnohem více emisí skleníkových plynů. Ač to může znít cynicky, tak bio maso je nakonec méně ekologické než maso klasické. Dle německého ekologického institutu IÖW například bio hovězí způsobí o 60 procent víc oxidu uhličitého v ovzduší než hovězí maso běžné.

A také produkce krmiva pro zvířata bez využívání pesticidů sice životní prostředí nezatěžuje tolik jako například importovaná sója, i v tomto případě však platí, že využití půdy k pěstování potravin pro lidi je mnohem efektivnější. Zřetelně se to ukazuje mimo jiné u obilí, kdy za deset kilogramů chleba dostaneme pouze jeden kilogram masa. I proto bylo maso v minulosti považováno spíš za nedělní pochoutku než samozřejmost. To změnila až vlna obžerství, jíž po druhé světové válce nastartoval německý hospodářský zázrak, kdy se spotřeba masa během několika málo let zdvojnásobila.

Dnes podle Joyové žijeme v masovém Matrixu, jehož oběťmi nejsou jen zvířata, ale i spotřebitelé samotní. „Společně s masem konzumujeme rakovinotvorné látky, antibiotika, krev, sliz, fekálie, a pomalu se tak trávíme. A co je možná ještě mnohem horší – vede nás to k naprosté ztrátě soucitu.“

Autor: Petr Matějček, článek převzat z www: www.ceskapozice.cz