Jihoamerický šamanismus táhne.
Své o tom pověděla během včerejšího Science Café Veronika Kavenská z katedry psychologie filozofické fakulty. Její přednáška přilákala do Té a café Kratochvíle na šedesát posluchačů. Kdo přišel pozdě, obtížně hledal místo, odkud by dobře slyšel a viděl.
Kavenská zodpověděla především dvě otázky – co si vůbec pod pojmem šamanismus představit a co je na něm tak přitažlivé pro obyvatele evropských zemí. Průběžně přitom přítomným dávala prostor pro dotazy, které měli právě na jazyku, takže šlo spíše o živou neformální debatu, snad nejživější z dosud uskutečněných vědeckých kaváren.
„Šamanismus je podle historických nálezů nejstarší forma náboženství a léčení. Ten jihoamerický je specifický tím, že využívá rostliny, na rozdíl ale třeba od našeho bylinkářství přepokládá, že každá rostlina má svou duši nebo ducha, které mohou šamana neboli curandera učit prostřednictvím změněného stavu vědomí,“ uvedla Kavenská.
Rituál bránou do jiného světa
Některé z užívaných rostlin posluchačům také představila, především ayahuascu [aja‘hvasku], liánu, kterou tamní kmeny užívají od nepaměti. „Je zdrojem inhibitoru monoaminooxidázy, která je součástí některých antidepresiv. Dává se do směsi zejména s listy keře chacruna [čakruna], jež obsahují halucinogenní látku DMT, jejíž obdobu máme přirozeně i v mozku a aktivuje se například při snění nebo ve stavech psychózy. Přidávají se i některé další látky, ideálně to funguje tak, že šaman pacientovi namíchá směs přesně podle typu jeho potíží,“ uvedla psycholožka s tím, že na každého také může užití působit jinak, nebo dokonce nemusí u některých napoprvé fungovat.
Důležitou roli přitom hrají nejen užívané rostliny, ale také rituál, který je jakýmsi pojítkem mezi naším fyzickým a duchovním světem. „Rituál umožňuje správný pohyb v jiném světě, ale i to, že se z něj mohou zúčastnění správně vrátit do normálního světa. Je to o tom, že člověk otevře na chvíli jakousi bránu mimo čas a prostor, kde se může dotýkat současnosti i budoucnosti, ale bez závěrečného rituálu hrozí, že se ta brána zcela neuzavře,“ vysvětlovala psycholožka.
Šamanský turismus
Kavenská problematiku jihoamerické tradiční medicíny zkoumala přímo v místě, do peruánského terapeutického centra pro drogově závislé muže Takiwasi, kde se prolíná západní medicína s tou tradiční, zavítala poprvé před šesti lety během magisterského studia. Zkušenosti a poznatky zde nabyté v poslední době rozšířila také o poznání motivací a zážitků lidí z Evropy či Spojených států, kteří zkušenost se šamanismem vyhledali.
Partner www stránek
Výzkumu šamanského turismu se zúčastnilo 77 lidí, více než polovina z Česka. „Nejčastější motivací byla touha po léčbě psychických těžkostí, zhruba třetina lidí říkala, že se necítí dobře nebo má delší dobu nějaké problémy. Velmi často se objevovala touha po sebepoznání či po duchovním rozvoji, někteří uvedli také zvědavost, touhu po dobrodružství nebo zájem o psychedelickou terapii, pro některé šlo o spontánní rozhodnutí, malé procento uvádělo jako důvod léčbu nemocí,“ vyjmenovala motivace psycholožka.
„Častým psychickým problémem byla deprese nebo sebevražedné myšlenky, někteří uvedli, že už nemají co ztratit a že je pro ně tato léčba poslední možnost,“ doplnila.
Alternativa věrohodně
Jako přínosy pak respondenti uváděli nejčastěji přínosy v duchovní rovině, sebepoznání, usmíření se se sebou nebo s nějakou jinou osobou, ale také omezení alkoholu či kouření. Někteří uvedli taktéž negativní zkušenost, především nedůvěru v organizátora, který se jim dostatečně nevěnoval či je vystavil nějakému nebezpečí, nebo že dostali zkreslené informace. Ve světě přitom existují i případy sexuálního obtěžování, krádeže, také úmrtí, když si curandero dostatečně nezjistil zdravotní stav pacienta.
Tradiční medicína má podle Kavenské velký terapeutický potenciál. „Za sebe říkám, že dokáže lidem pomoci, posunout je někam, ale je potřeba brát v potaz i rizika, že ho může závažně poškodit, a je taktéž důležité věnovat pozornost, s kým ji užíváte,“ uzavřela včerejší Science Café Kavenská.
Její povídání zaujalo studentku žurnalistiky Janu Menčíkovou, která se o šamanismus taktéž zajímá, ale zná ho spíše jako práci se zvířecími energiemi. „Dozvěděla jsem se dost nových informací, padlo mnoho o rostlinách. Mám ráda, když jsou „alternativnější“ témata podávána někým věrohodným, kdo je na ně schopný nahlížet sice očima vědy, ale bez předsudků,“ zhodnotila Menčíková.
Převzato z www stránek: m.zurnal.upol.cz
