Vlastní zkušenost s Terapií srdce(m):
Po sestoupení k nejhlubším emocím jsem zjistila, že se tyto nevyřešené negace týkají jednoho z mých minulých životů, kdy jsem byla indiánským šamanem Vlající vlasy (v indiánském jazyce se říkalo ten komu vlají vlasy, protože u indiánů je důležité sloveso, nikoliv podstatné ani přídavné jméno).
Umírám zde se silným pocitem zodpovědnosti za svůj lid, se šípem v srdci. Nestíhám použít všechny své schopnosti, jsem jediná, kdo to může udělat, ale není už pomoci, jsme napadeni, všude kolem hoří oheň a ze mě pomalu vyprchává život. Dělám ještě co se dá, ale umírám s pocitem nesplněného poslání. Nechci tak zemřít, ale ponechávám si ten šíp v srdci, aby se mi v dalších životech mohl připomínat a předávat mi informace, které potřebuji znát při plnění svého poslání. Šíp v současném životě představuje vědění šamana a já ještě nesmím otevřít všechny komnaty, protože ještě nejsem na celé poselství šípu připravená, ale šíp říká, že ta doba přijde velice brzy.
Prolínáním obou obrazů-minulosti a současnosti jsem se dopracovala k vyčištění celé situace tak, že jsem pocítila absolutní přijetí a svobodu.
Celý život jsem totiž pociťovala silné nutkání pomáhat lidem ale také zodpovědnost za celý svět, což mě velmi svazovalo a tížilo. Když jsem začínala s vlastním čištěním, stále jsem řešila existencionální otázky, to pro mě mělo největší význam.
Už jako malá jsem pociťovala silnou potřebu po vědění, chtěla jsem s dostat za podstatu věcí, vidět za podstatu věcí. Věděla jsem, že je nade mnou „velký duch“, zdroj ze kterého dostávám informace. Hodně jsem četla, číst jsem se naučila velice brzy a často jsem ke knihám utíkala jako k jediným přátelům. Když mi bylo 7 let, začala jsem se víc zajímat o Boha, což v rodině, která byla napůl silně ateistická a napůl věřící nebylo nic lehkého. Tehdy mi maminka dala přečíst zázraky, které konala Panna Marie a její zjevení dětem. Svět křesťanství mi ale k srdci nikdy nepřirostl. Když jsem vcházela do kostela, cítila jsem chlad, nevlídno, bylo tam vždy něco neosobního. Z lidí, které jsem tam viděla nešlo světlo tak jako z přírody kolem. Učila jsem se modlit sama za sebe.
Vnímala jsem silně emoce druhých lidí, četla jim myšlenky. Tehdy jsem ještě se svými schopnostmi neuměla pracovat, jen jsem věděla, že VÍM, ale moje silné pocity selhání, které jsem pociťovala od narození, (nesplnila jsem své poslání, co když opět zklamu? co když nestihnu splnit své poslání, svou zodpovědnost?) mi nedovolovaly se naplno projevit. Proto jsem často seděla s pocitem já to VÍM, ale raději se neprojevím, co kdybych selhala? Co kdybych udělala znovu chybu? Netušila jsem odkud se mé pocity berou, věděla jsem jen, že je mám odjakživa, svazují mě a brání mi svobodně dýchat a to doslova, protože ve chvíli kdy došlo k dořešení tohoto minulého života, bylo to jakobych se znovu nadechla. Mé plíce byly celý život sevřené úzkostí, moje srdce se nemohlo naplno projevit.
Tolik jsem se bála projevit své schopnosti, vždyť od začátku mého života mě nikdo nechápal, vždy jsem měla pocit, že jsem o krok vpředu, že k tomu, k čemu dospěji, k tomu se svět dospělých dobelhá za pár let. Byla jsem tak unavená z nelásky, kterou jsem kolem sebe cítila, že jsem se uzavřela do vlastního vnitřního světa a udělala kolem svého srdce velkou zeď. Cítila jsem se dobře sama ve svém světě, cítila jsem svou velkou sílu a celý život jsem se setkávala s tím, že moje síla druhé „ohrožovala“, počínaje dětstvím doma, kde se mé „síly“ obával můj otčím, konče každým pokusem o sblížení se světem tam venku. Jedny jsem inspirovala a druhé jsem ohrožovala, vše z extrému do extrému.
Vždy jsem věděla, že mám velké poslání (stejně tak jako vy všichni, kteří jste a vytváříte současný svět), ale teprve nyní, kdy se mi naplno otevřelo mé srdce, mohu poslání a vědění šamana Vlající vlasy předávat dál. Propojení se současnými emocemi tohoto života jsem dospěla k pochopení, k sebepřijetí, k otevřenosti srdce, absolutní vnímavosti. Můj šíp zatím nejde vyndat, má tam být, protože obsahuje vědění a ozývá se pokaždé když potřebuji něco vědět, je ke mě jemný, je však stále se mnou, aby mě vedl. Jsem ráda že je se mnou. Velmi ráda se jím nechám vést a provedu i vás vaší cestou.
Nejsem šaman, učitel, kdokoliv…. jsem Veronika, nikdy se nemůžu stát nikým jiným, ani jít jinou cestou. Kdybych to dělala, nebyla bych plně svobodná a to já dnes jsem, šťastná, naplněná, vděčná a svobodná. Nosím si v sobě esenci šamana a moje vděčnost je zvnitřnělá, je stále tady a teď, v tomto jedinečném přítomném okamžiku, stále napojená, nikdy odpojená. Uvědomte si prosím, že jsme jedno, že jsme krásní, jedineční, úchvatní. To jediné co se po nás chce, je abychom chodili hrdí, krásní, vzpřímení, jedineční. Cokoliv nás od toho vzdaluje je jen ILUZE!, výtvor našich myšlenek a našeho ega, které je našeptávačem. Je načase všechny iluze odevzdat „Velkému duchu“ a začít žít v srdci.
Začněte u srdce… tam je všechno co obaluje, svazuje, brání…jsou tam temná místa, nedostatek tepla, chlad, nepravidelnost tepu v nerovnováze. Není to ve vašich vztazích, je to přímo u srdce… můžete si stokrát přečistit vaše problémy, ale s obaleným, sevřeným srdcem je to všechno napůl, někdy vůbec. Vidím každý den jak vypadá přijetí s obaleným srdcem a jak přijetí se srdcem na dlani.
Když se zase naplno rozhoří, tak už nechcete nic měnit, nic přetvářet, přijde totiž přijetí života se vším co obnáší, s veškerou bolestí, utrpením, s čímkoliv iluzorním. V takovém stavu přijetí sebe a života už neusilujete o žádné změny, protože každá snaha o změnu je jen nepřijetí toho co je právě teď a tady, v tomto okamžiku.
Nepřijetí toho co je předkládáno každý den přímo od zdroje, snaha o přetváření, záměry a změny skutečnosti, vás stále drží ve strachu, iluzích a především kruhu, ze kterého nelze vystoupit. Nad každým záměrem je vyšší záměr, něco co ego a myšlení nepřechytračí. Cokoliv na co jdeš logicky a věcně tě zase odchytí do dalších iluzí. Když žiješ se zahojeným srdcem a v srdci, už tě nic nenutí, nepudí, jenom jsi… jako maličká součástka jednoty, která chodí krásně, hrdě a vzpřímeně.
S láskou a respektem Vaše Veronika
Maorská šamanka Wai Turoa-Morgan s jejímiž názory souzním a vím, že to tak je, říká:
Vedu lidi, aby převzali odpovědnost za svůj život, pomáhám jim odhalovat překážky, které bráni v rozvoji. Tato vnitřní zeď může mít různé příčiny. Buď si vytvořili zúžený obraz sebe sama, nebo sami sebe považují za špatné, nebo jim někdo ublížil, přehlížel je a dával jim málo lásky. Učím je jak tato témata otevřít a vypořádat se s nimi. Někdy se stane že lidé převezmou zodpovědnost za někoho jiného, což je velmi zeslabuje, v takovém případě je nutné aby se rozpomněli na svou vlastní zodpovědnost, tedy na zdroj veškeré své síly. Mnozí lidé to sami nedokážou a potřebují pomoc. Každá pomoc zvnějšku je ale jen přechodné řešení. V první řadě je nutné vysvětlit lidem jak mohou pomoci sami a jak si mají zvolit vlastní cestu. Jestliže člověk vystoupí z role oběti, otevře se mu řada možností, které mu dopomohou k uzdravení.
V tradičních společnostech se šamanem nikdo stát nechce, šamanské vlohy jsou vrozené, ale představují velkou zodpovědnost. Šamani se rodí i v Evropě, problém spočívá v tom, že je nikdo nepozná a nedokáže je vzdělávat, realizují se v oborech zabývající se psychikou, mají sklony k sebedestruktivnímu chování, protože nikdy nedostali příležitost rozvíjet mimořádné schopnosti jimiž byli obdařeni. Nikdo jim nevysvětlil, že být jiný než ostatní není hřích. K idyle mělo mé dětství daleko, chvíli mi trvalo, než jsem pochopila že dokážu vnímat věci, které ostatní nevidí. Jakmile jsme to všichni zjistili, všimla jsem si, že se mě lidé bojí, dokonce i matka. Zareagovala jsem jako dítě, začala jsem své schopnosti skrývat.
Jestliže uzdravíš svou vlastní minulost, uzdravíš tím i předky. Tím, že uzdravíš předky, uzdravíš minulost jako takovou a tedy i sám sebe. Je to kruh. Když přijde na svět dítě, může se stát, že je to znovuzrozený předek. V tom případě budou v jeho hlavě pokračovat všechny boje, které sváděli jeho předkové. Ozdravný proces začíná u rodinných struktur. Chceme-li léčit a uzdravovat, musíme si nejdříve osvojit nové pojetí lidské duše. Rozumové uchopení nestačí, musíme lidskou duši opravdu „cítit“. Když vedu skupinu budoucích léčitelů, učím je nejprve tiše sedět a prozkoumávat svou intuici.
Sponzor www stránek
První příkaz zní: poznej sám sebe. Pak si mohou vybrat nějakou techniku a vyzkoušet jak bude účinkovat na živého člověka s duší, Evropané by měli techniky pustit z hlavy a raději se vydat na cestu do vlastních srdcí.
První co jsem se naučila, bylo důvěřovat vlastní intuici a vyššímu já. Vyšší já mi poskytne vše co potřebuji. V tom spočívá jeho úkol. Mým úkolem je dávat těmto darům takovou formu, aby v pravou chvíli uvolnily v pacientově nitru veškeré bariéry a on prozřel. Lidi neléčím, pouze napomáhám jejich vnitřní proměně. Pak už se mohou léčit sami. Změna nemusí být nutně převratná, často stačí jen správný vhled do konkrétního problému. Než se s pacientem pustíme do práce, poslepu zalovím v koši svého vědění a vytáhnu z něj přesně to, co v daný okamžik pomůže. Já sama vůbec netuším jak bych měla někoho léčit! Neovládám techniky, ale když se nacházím v energetickém poli nějaké druhé osoby, počínám si naprosto suverénně. Úspěšnou spolupráci můžeme začít jen tehdy pokud dojde dorozumění mezi jeho a mým vyšším já. Jestliže se jeho spirit z jakéhokoliv důvodu domnívá, že by se mnou spolupracovat neměl, pak mezi námi vytvoří pevnou a jasně vnímatelnou zeď. Někteří pacienti nemají respekt, nechtějí se propracovat k moudrosti, chtějí si jí koupit. Heslo zaplatili jsme hodně peněz, koukej se snažit nefunguje.
Chcete-li být úspěšní musíte mít vysoce rozvinutou intuici. Bez intuice je vám akademické vzdělání k ničemu, protože ho nedokážete správně používat. Teprve v okamžiku, kdy intuice a vědění splynou, začnete vnímat pacientovu duši a dokážete s ní navázat spojení. Můžete dokonce navodit situaci v níž se pacient a duše budou uzdravovat navzájem. Nejprve ovšem musíte odhalit místo, kde pacient přišel k újmě, kde se nechal ovládnout bolestí a dovolil jí, aby pronikla do nadosobního prostoru. Jakmile se do tohoto prostoru dostanete, symptomy se změní.
Vědění jako takové v nás pořád je a občas se mu podaří prorazit na povrch. Možná leží hluboko v nevědomí a možná v buněčné hmotě. Nedá se odcizit, protože má podobu genetických vzpomínek. Já jsem jen posel, který tyto vzpomínky oživuje. Nejsem zahradník, jen rozsévač. Proto pěstuji nové myšlenky a rekultivuji stará pole, aby se lidský obraz světa vymanil z těsného sevření dogmat. Přeorávám půdu aby lidé viděli, že mají mnohem víc možností a schopností než si myslí.
Převzato z knihy: Poselství šamanů od Geseko von Lupke (Práh)
Článek převzat z www: http://www.hyleg.cz/clanky/terapie-srdcem/
