Šamanismus a Ayahuasca

Kdo je to šaman?

Šaman je držitel pozoruhodného souboru starobylých technik, které používá k dosažení a udržování pohody a zdraví, a to jak u sebe, tak u členů své komunity. Tyto šamanské metody jsou si na celém světě nápadně podobné, dokonce i mezi národy, jejichž kultury jsou zcela rozdílné a které byly desítky tisíc let odděleny oceánem a kontinenty. Takzvané primitivní národy postrádají naši vyspělou lékařskou technologii, takže mají vynikající důvod obracet se k netechnologickým schopnostem lidské mysli zaměřeným na zdraví a léčení. Šamanismus je velké emoční dobrodružství, do něhož je vtažen jak pacient, tak šaman léčitel. Šaman skrze svou pouť a úsilí pomáhá pacientům transcendovat jejich normální, všední definici skutečnosti, včetně definice sebe samých jakožto nemocných
(Citace z knihy „Cesta šamana“ od Michaela Harnera)

V každodenním životě se pohybujeme v „obvyklém stavu vědomí“-Šaman pracuje ve změněném (rozšířeném) stavu vědomí. Do změněného stavu vědomí se šaman dostává pomocí bubnování,tance či pomocí různých rostlin. Šaman používá ve změněném stavu vědomí pomoc různých bytostí- nejčastěji tzv. „silového zvířete“

Šamanské rozdělení světa – Střední svět- Dolní svět- Horní Svět

Šamanova zvláštnost spočívá v tom, že již v pozemské existenci má přístup do jiného světa. Může přejít do světa, který je pro běžného smrtelníka neviditelný. Dolní a Horní svět spojuje světový strom, osa planety Země, osa slunovratu s oběma póly, letním a zimním slunovratem, nejvyšší a nejhlubší pozicí Slunce, jeho zanikání a znovuzrození. Strom spojuje pozemský princip s božským principem.

Tzv.-Střední svět je svět každodenní všední a vědomé reality, svět hmotný a fyzický-máme zde k dispozici sílu Země, sílu zvířat i sílu rostlin-je to střed . Dolní svět- je svět nevědomí, zásvětní říše, svět mrtvých, „temný svět“. Cesta do něj vede dírou v zemi či jeskyní nebo tunelem či studní. V původním šamanismu byly sestupy do podsvětí zapotřebí téměř výhradně pro léčení nemocné duše-hledá se zde také nalezení kořenu, příčiny nemocí (podsvětí je naše nevědomí i kolektivní nevědomí, ve kterém se skrývají informace a prožitky našich předků, tzv,“rodová historie“, kterou máme uloženou v genech. Tzv. Horní svět je svět nadvědomí, „Nebe“, svět „Vyššího Já“, svět nebeských průvodců a ochránců. Vstupuje se do něj z koruny světového stromu či ze špičky hory

Šamanská iniciace

Jak se šaman stává šamanem? Jedna cesta je tzv.rodová- otec šaman či matka šamanka připravují své potomka na tuto cestu od raného mládí. Další cestou je „šamanská nemoc“.Nemoc je v naší kultuře považována za nedostatek,myslíme si, že nemoc přichází zvenčí-je to pro nás úplně cizí proces, jenž naše tělo vnitřně rozkládá a ochromuje, zcela nepřirozený proces, který je třeba potlačit všemi myslitelnými prostředky. Nemoc i utrpení, naší kulturou z celého srdce odmítané, mají podle ní vnější příčiny, které jsou tělu nepřátelské. Obrana před nemocí a smrtí, před utrpením, bolestí a tělesnou změnou je zdánlivě přirozený životní postoj, avšak též neprozkoumané paradigma západního sebeporozumění. Za tím stojí statický světový názor, jenž nepřeje změnám-těm, které se týkají vědomí, přičemž vůči změnám ekonomickým a technologickým se už staví méně odmítavě.

Kdybychom nemoc a utrpení považovali za stav tělesné a psychické transformace, jak to činí asijské společnosti a různé kmenové kultury, nahlédli bychom hlouběji do psychosomatického a psychospirituálního dění a odhalili, jaké rozmanité možnosti nám nabízí utrpení a smrt ega (citace z knihy Svět šamanů a vnitřní vesmír-Holger Kalweit)
Představuje-li pro spoustu tradičních kultur smrt a pobyt v zásvětí odpočinek a zotavení, je pro ně rovněž nemoc formou vnitřní očisty od nahromaděných špatných životních návyků. Zážitek smrti a útrapy těžké nemoci patří k základní šamanské zkušenosti. Každý šaman samozřejmě nemusí absolvovat tento druh iniciace, existují i jiné možnosti, ale u mnohých se zkušenost smrti nebo těžká nemoc staly základem jejich proměny. Je třeba se naučit hledět smrti přímo do očí a pochopit nemoc jako příčinu vnitřní nerovnováhy, abychom poznali její smysl v kontextu naší existence. Nemoc je výzvou k sebepoznání a sebeproměně. Pokud budoucí adept šamanismu onemocní chorobou, která vzdoruje běžnému a klasickému způsobu léčení, je to znamení toho, že „duchové“ dotyčného „volají“. Během iniciačních prožitků je tělo dotyčného roztrháno určitými zvířaty, usmrceno a poté znovu složeno a oživeno .Traumatický šok zničí veškeré psychické struktury a na troskách normálního vědomí se může rozvíjet jemnější, paranormální vnímavost. Budoucí šaman může být také zasažen bleskem či může prožít spontánní „povolávací“ zážitek. Poslední cesta zahrnuje vědomé rozhodnutí „být šamanem“ a obsahuje v sobě mnohaleté učení, nejlépe pod vedením učitele-šamana. Dnes se spousta lidí nazývá šamany-ale málokdy jimi skutečně je. Ale šamanských metod je v dnešní přetechnizované společnosti potřeba.

Rostliny- učitelky

Od nejstarších dob lidstvo užívá halucinogenní rostliny. Obsáhlé vědění mnoha přírodních národů o léčivých prostředcích a jejich správném užití bylo pro příslušníky naší kultury odjakživa předmětem údivu. Jakým způsobem získaly přírodní národy svoje vědění? Byla to náhoda, pokus či omyl, slýcháme. Že by však šamani mohli dostávat informace o léčivých silách rostlin prostřednictvím vizí-ve změněných stavech vědomí- to tradiční etnologie kategoricky odmítá. Bez ohledu na to, jak k objevu léčivých rostlin doopravdy došlo, ve změněném stavu vědomí obdrží hledající často tipy na správný kaktus, účinnou liánu nebo kořen. Psychoaktivní rostliny snižují práh vnímavosti informací, takže mohou být zpracovány dodatečné, jinak nevědomé a v podvědomí zůstávající vlastnosti světa, což má za následek zvýšenou citlivost a pronikavost vnímání. Ve vědomí dojde k explozivnímu rozšíření skutečnosti a opona většího životního jeviště je vytažena-vize vstupuje do života.

Než začne psychedelické šamanské vzdělávání, očišťují „učedníci“ v mnoha kulturách nejprve svého ducha a tělo. Důležité je, aby adept byl v izolaci a v kontaktu pouze s rostlinou-učitelkou- např. adept kolumbijského kmene Sionů-Tukanů zůstává měsíc v naprosté izolaci, aby vybledly jeho vzpomínky na normální svět, protože rušivé myšlenky z všedního života by jenom bránily novým učebním procesům. Potom dostává Ayahuascu-bere ji tři dny po sobě, pak jeden den vynechá-tento rytmus má dodržovat dva týdny až dva měsíce. V tomto období prochází různými psychickými fázemi. První se vyznačuje jakoby jakousi opilostí. Brzy se však projeví strach ze smrti- vlastní zkouška začíná. Kdo se zde vzdá, nic nezíská, kdo ale překoná svůj strach, potká „jaguáří matku“. Ta dotyčnému může sdělit, že zemře a rozpláče se nad jeho osudem. Avšak tím zkouší jeho vytrvalost. Když adept šamanismu konečně začne sát mléko z jejích prsou, stává se opět dítětem. Návrat do stavu dětské nevinnosti, čistoty a duchovní neposkvrněnosti je nezbytným předpokladem-teprve pak může začít fáze „vizí vědění“. Jakmile je překonán strach jako projev pochybností ega o jiné skutečnosti, proniká adept do podvědomé oblasti „skutečného světa“. Kvůli tomu však musí opustit své tělo, protože nyní vše vnímá tělem duševním, které si Sionové představují jako papouška. V průběhu svého vzdělávání se adepti učí hrát na malé flétny ze třtiny, ovšem nejsou to obyčejné flétny-spadly z nebe, kde žijí yajé, lidé. Kromě toho v jejich těle dorůstá nyní síla-ono vědění, které z nich nakonec učiní šamany.

Amazonští Yebámasové rozdělují zkušenost s psychedeliky do tří stadií. Nejprve se vše rozzáří v mnohem jasnějších barvách a vzduchem povlávají pestré linie. Ve druhém stadiu se objevují věci, které se v běžném světě nevyskytují. A nakonec se vynoří mytičtí hrdinové, bohové a démoni, adpet cestuje univerzem a přichází na kloub tajemství světa.
Jako katalyzátor psychických zkušeností užívají např.venezuelští a kolumbijští Guajirové tabák. Když si šamani nevědí rady se svou iniciační nemocí a jejich muka se stávají nesnesitelnými, dají jim duchové často radu, aby jedli manillu, pastu z fermentovaného tabáku, nebo pili tabákovou šťávu.

Pro mexické Huicholy je tradicí žvýkání Peyotlu. Psychedelický stav se vyznačuje překročením hranic ega, zhroucením dichotomie já-svět, zvýšenou vnímavostí a snížením prahu pro podněty přicházející jak z podvědomí a nadvědomí, tak z vnějšího světa. Intelektuální a psychické problémy jsou tematizovány v širším kontextu, protože dochází k větší plynulosti a flexibilitě vnímání. Vizuální imaginace, fantazie a koncentrace jsou vystupňovány, stejně jako vnímání externích procesů, objektů a lidí. Myšlení, cítění, rozlišování i smyslové vnímání přesahují známé hranice normálního vědomí, přičemž vnímání vlastní osoby a světa přináší preciznější poznání skutečnosti a objektivnější porozumění lidským vztahům.

Rozšíření vědomého vnímání lze považovat za nejstarší psychoterapii i za nejradikálnější komplexní formu léčení, jakou známe. Nezajímá se o nějaké fazety chování- jejím cílem je relativizace individuálního bytí a rozšíření naší bytosti k jiným bytostem a formám. Komunikace mezi biologickými druhy, kontakty s nadosobními bytostmi a personifikovanými komplexy vyššího Já stejně jako s kosmickými entitami vedou k celostní zkušenosti světa, která odpovídá niterným lidským potřebám více než současná psychologie.

Indiáni z kmene Kašunahuů po požití Ayahuscy detailně popisovaly výjevy z Pucallpy, města na řece Ucayali, kde nikdy v životě nebyli- pomocí Ayahuascy můžeme navštívit vzdálené krajiny. Nicméně pouhé požití psychedelické rostliny nepostačuje k tomu, abychom byli odměněni mystickou zkušeností. Např.přívrženci indiánského hnutí „Native American Church of Peyote“ říkají, že bez příslušného rituálu a bez předchozího fyzického a psychického očišťování je žvýkání peyotlu k ničemu. Kromě toho má být žvýkač peyotlu pokorný a čestný, má si uvědomovat své tělesné slabosti a má být schopen se zcela koncentrovat na tuto „rostlinnou učitelku“. Bez introspekce, modlitby a přiznání omylů nelze dosáhnout autentického odhalení.

Ale nejenom vnitřní čistota vede ke sjednocení se silami kaktusu, liány či houby, nezbytné jsou rovněž sebeodevzdání, důvěra a především láska. Mazatecká curandera Maria Sabina rozmlouvá s houbami, které láskyplně nazývá ninos santos „svaté děti“, a říká jim :“Budu pít vaši krev, vaše srdce si vezmu k sobě, neboť moje svědomí je průzračné a čisté jako vaše. Nechte mě nahlédnout pravdu“. Maria Sabina říká: „Houbám je třeba prokazovat úctu. Ve svém nitru jsem cítila, že jsem s nimi spřízněná. Byly jako moji rodiče, byly mojí krví“. Kdo z nás ,může tvrdit, že je spřízněn s nějakou rostlinou, kdo z nás může nazývat nějakou houbu svými rodiči? Je to sebeobětování, absolutní odevzdanost a nejvroucnější víra, co nám otevírá cestu k nejzazším účinkům psychedelik.

Ayahuasca

Velmi výstižný i odborný popis poskytl Petr Chobot:
Ayahuasca je především obrovská záhada. Poprvé jsem se setkal s touto vpravdě posvátnou a podivuhodnou rostlinou asi před 20-ti lety a to ve Venezuele. S jejím potenciálem mě seznámila indiánsko-černošská čarodějka. Po užití se mi zjevil komplexně plán mého života – jakýsi kosmický manuál na využití toho, čemu říkáme inkarnace. Pochopil jsem, že liána ayahuasca má neuvěřitelný účinek na lidskou bytost. Dokáže člověku odhalit, čím je. Už tehdy mi ale ona čarodějka sdělila, že přeci jen nejdůležitější složkou ayahuascového rituálu je člověk sám. Naše komunikace probíhala neverbálně, v živých obrazech. Přesto jsme si ji dobře uvědomovali, byla naprosto skutečná. Této vlastnosti ayahuascy – totiž umožnit telepatickou komunikaci mezi dvěma nebo více lidmi – si všimli už první vědci, kteří účinek této pralesní liány zkoumali. Není bez zajímavosti, že účinný alkaloid, izolovaný během laboratorních analýz z této liány byl pojmenován TELEPATIN. Byl to v podstatě naprosto převratný objev, srovnatelný nejméně s vynálezem letadla nebo spalovacího motoru – vědci poprvé v historii vlastnili prostředek, který byl schopný zcela změnit způsob naší druhové komunikace. Později se zjistilo, že TELEPATIN je indentický s alkaloidem, který byl vlastně objeven už dříve – a sice s HARMINEM. Tento alkaloid byl izolován z jiné posvátné rostliny, a sice z harmaly mnohodílné – Peganum harmala.

To bylo pro mě velice zajímavé, protože i tato rostlina se objevila za zvláštních okolností v mém životě – daleko dříve, než ayahuasca. Během studia biologie jsem vyjížděl na výzkumné výpravy do Střední Asie a zde jsem měl možnost se seznámit s tradicí islámského mysticismu, především s tzv. SUFISMEM. Islámští mystici mi prozradili, že k navozování stavů, během nichž jsou schopni opustit tělo, létat nad krajinou a číst myšlenky, používají rostlinu harmalu. Vlastnili speciální receptury na přípravu této pro ně posvátné rostliny, přičemž někdy používali pouze samotnou harmalu a jindy i další podpůrné přísady, především jeden druh pouštní kopřivy. V době, kdy jsem získával tyto poznatky, jsem se mohl pohybovat na územích, která byla běžně nedostupná – a kde zřejmě přetrvávaly velmi staré mystické tradice a „dovednosti“. Bohužel v dalších letech byly, dle mých informací, tyto podivuhodné mystické školy doslova smeteny z povrchu zemského – a to po nástupu Talibanu k moci. Ostatně už v době, kdy jsem vyzkoušel účinek nápoje z harmaly, kterému islámští mystici říkali SUOMA, žila jen hrstka starých mistrů, kteří tato tajemství střežili. SUOMA se pila v noci v „čajchanách“, tedy čajovnách uprostřed pouště. Tyto čajovny, ve skutečnosti jakási meditační centra, byly stavěny ve zvláštních místech, kde se křížily zemské siločáry. O rostlině harmala se v Koránu píše, že „za každým jejím listem je anděl“ – je považována za nesmírně mocnou.

Amazonští Indiáni tvrdí, že ayahuascu stvořili bohové aby umožnili člověku opouštět vězení jeho těla a iluzorního světa, ve kterém je nucen žít. I islámští mystici se domnívali, že harmala, resp. SUOMA je jakýmsi darem poslů Alláhových, který má člověku sloužit jako brána z vězení pozemského světa. Je možné, že existuje jakýsi globální princip, umožňující lidské bytosti přesahovat hmotu – a ten se skrývá v použití určitého typu klíče v podobě jistých alkaloidů. Pokud by opravdu existovali jacísi architekti světů, proč by nemohli zabudovat do systému naší reality záměrně klíče, které – pokud je najdeme a správně použijeme – nemohly odemknout brány naší reality a umožnit nám vstup do říše kosmické svobody?

O ayahuasce se rozšířila spousta novodobých mýtů. Je to dáno především tím, že původní znalci ayahuascové technologie byli z větší části vyhubeni. Mnoho zkreslujících informací o ayahuasce přichází především z Brazílie, kde byli původní obyvatelé tařka úplně zlikvidováni (zbylo jich dnes jen jedno promile počtu současných obyvatel). Bez šamanských znalostí je velmi těžké s ayahuascou pracovat a také ji kvalitně připravit. Ayahuascy se v Brazílii zmocnila řada novodobých sekt a její použití v tomto kontextu se nesmírně liší od toho, jak ji používají indiánští šamani. V dobách svého mládí jsem delší dobu mohl pobývat v jednom z center velké křesťanské ayahuascové sekty ve státě Acre v Brazílii a byla to zkušenost k nezaplacení. Měl jsem možnost v detailu studovat zneužití silného a posvátného prostředku pro účely hierarchie, moci a ega. To mi zpětně připomnělo pravdu, sdělovanou čarodějkou ve Venezuele – totiž že nejdůležitějším prvkem práce s ayahuascou je sám člověk. Ayahuasca je neutrální síla – stejně jako síla motoru. Motor může umožnit pohyb sanitky stejně jako pohyb tanku. Ayahuasca je bezpochyby jedna z nejmocnějších sil, s níž se kdy lidstvo setkalo – a to není přehnané tvrzení. Cítím, že v budoucnu získá značné uplatnění v naší kultuře a možná bude jedním z důležitých nástrojů její změny.

Co je to vlastně ayahuasca? Název AYAHUASCA se vztahuje k liáně z čeledi Malpighiacea, k rostlině druhu Banisteriopsis caapi. Je to nádherná, velmi silná liána, připomínající obrovskou pralesní pupeční šňůru. Jiným zase silně připomíná svojí strukturou molekulu DNA. Dnes se velmi často setkáte s tvrzením, že k výrobě „ayahuascy“ potřebujete dvě rostliny – a sice liánu Banisteriopsis a keřík Psychotria viridis. Tyto názory se rozšířily především v souvislosti s aktivitami brazilských „ayahuascových“ sekt. Doopravdy je tato příprava ayahuascy jen jednou z mnoha set zcela funkčních receptur. Ayahuascové sekty samozřejmě nedisponují obrovským šamanským věděním – jejich postoj k původnímu moudrému užívání tohoto posvátného prostředku dobře ilustrují slova šamana kmene Apurina, s nímž jsem se kdysi v Brazílii setkal: „Tito lidé ukradli náš poklad, ale neumějí ho využít. K ničemu jim není. Jen mohou ohrozit sebe a jiné.“ Indiáni – jak jsem během nesčetných expedic do nitra amazonského pralesa postupně zjišťoval – původně používali zcela čistou ayahuascu bez přísad. Šamanská tradice říká, že lidé si všimli, že liánu ayahuasca – tedy rostlinu Banisteriopsis caapi – ohryzávají jaguáři, kteří jsou nemocní. Mnohé kmeny v Amazonii odvozují svůj původ od jaguára jako jakéhosi mýtického předka. Tedy toto chování jejich nejposvátnějšího zvířete jim rozhodně nemohlo uniknout. Poté prý začali lidé jaguáry napodobovat, tedy žvýkali kůru této rostliny. A co zjistili – ayahuasca je neuvěřitelně rychle zbavovala mnoha zdravotních problémů. Indiáni zjistili, že ayahuasca je rázem zbaví všech nepříjemných parazitů, kteří se nashromáždili v jejich těle.

Ayahuasca je skutečně vynikající antihelmintikum – tedy zbavuje tělo všech červů a také dalších střevních parazitů. V současné době ayahuascu povinně pijí vojáci peruánské armády, dislokovaní v džungli – jednoduše proto, aby zde vůbec přežili. Ayahuasca nesmírně zvyšuje naši vitalitu a tak přirozeně v přírodním výběru uspěly ty indiánské kmeny, které se s ayahuascou seznámily. Ayahuasca navíc zlepšuje zrak, posiluje rozvoj svalstva a – což je asi nejpodstatnější – zvyšuje intelekt. Ovšem je nutné vědět, jakým způsobem ji užívat. Šamani vždy užívali ayahuascu tak, aby umožnili svým žákům vstupovat v klidu hluboko do sebe sama. Pokud je ayahuasca užívána tímto způsobem, vznikají v mozku nové dráhy přenosu informací a intelekt – jak emocionální, tak i všechny ostaní jeho druhy – skutečně roste. Pokud je ayahuasca zneužita jako nástroj novodobé sekty, kdy jsou lidé po požití tohoto prostředku nuceni zpívat „náboženské písně“, uctívat nějaký symbol, nějak se kolektivně pohybovat apod., děje se pravý opak. Obnažené podvědomí nevytváří nové dráhy, které osvobozují člověka a obohacují ho, ale je do něj vyryto násilně jen pár „robotických“ drah, což se velice podobá manipulativním hypnotickým technikám. Stav, do kterého se po vypití ayahuascy ponoříte, se fyziologicky velmi podobá stavu hluboké hypnózy. Sice si uvědomujete vše, co se děje, ale do vašeho podvědomí je možné vkládat nové obsahy, nebo ho naopak od různých obsahů čistit. Pokud na vás během obřadu dohlíží zkušený šaman, nic se vám nemůže stát. Pokud se ovšem v tomto stavu dostanete do rukou členů náboženské sekty – ve stavu kdy je vstup do vašeho podvědomí dokořán otevřený – pak „potěš pán bůh“. Musíme si uvědomit, že ayahuasca je především nesmírně mocný nástroj k „otevření“ nás samých. K práci s ayahuascou bychom měli přistupovat se stejnou odpovědností, jako k fyzické operaci. Tedy měl by se jí účastnit pouze odborník, nic jiného není přípustné.

Šamanský výcvik trvá řadu let. Je nesmírně náročný. Šamani vybírají adepty tohoto velmi těžkého studia pouze mezi dětmi, které jsou obdařeny speciálními schopnostmi. Mohli bychom říci, že jde o jasnovidné děti. A i tak nemají tito adepti zaručeno, že „dostudují“. Šamanův žák prochází řadou zkoušek a také obdobími až jakési absolutní askeze. Sám jsem se částečně s šamanským výcvikem měl možnost seznámit. Neznám nic náročnějšího. Během tohoto výcviku nelze podvádět, vše je nesmírně vážné – v podstatě se velmi často pohybujete doslova mezi životem a smrtí. Například je samozřejmostí, že musíte strávit v naprostém osamění, bez ohně a zásob potravy v džungli opakovaně týdny, ale také měsíce a roky. Mladý adept šamanismu nesmí např. dva roky s nikým promluvit, nesmí mít sexuální styk, jí jen kořínky, které si vyhrabe… Ovšem výsledky takového „školení“ jsou neuvěřitelné. Skutečný šaman vás vidí skrz naskrz. Skenuje vaše orgány, kosti – je dokonce schopen bez mikroskopu vidět, co se děje ve vaší krvi i ve vašich buňkách. Není bez zajímavosti, že amazonští šamani znali molekulu DNA dávno před námi. Šaman je super-lékař a super-terapeut. Tak to prostě je. Šamani zdůrazňují, že pití ayahuascy je velmi vážná věc. Pokud jste při tom s někým, kdo skutečně vidí a vnímá, co se s vámi děje a co se odehrává v energetických orgánech vašeho biopole, nic vám nehrozí. Konečně – i vědci a lékaři, kteří zkoumali účinky ayahuascy delší dobu, raději zaměstnávají staré indiánské šamany, pokud používají ayahuascu k terapeutickým účelům.

Vzorovým příkladem opravdu odpovědného použití ayahuascy je např. terapie prováděná Dr. Jacquesem Mabitem v centru pro léčbu drogově závislých v Tarapotu v Peru. Tento francouzký lékař se ayahuascou zabývá už 30 let a přesto provádí každý léčebný rituál jen spolu s indiánskými šamany. Rituálu jsou tedy přítomni šamani jako představitelé tisíce let fungujícího systému sebepoznání a léčby – a také lékaři jako představitelé naší tradice, zahrnující technologii a vědu. Osobně se domnívám – po všech svých zkušenostech s prací s ayahuascou – že právě takovýto model je jediný akceptovatelný z hlediska bezpečnosti a smysluplnosti. Pokud chceme využít skutečný potenciál ayahuascy, musíme najít jednak SKUTEČNÉHO ŠAMANA a já osobně se domnívám, že během rituálů by měl být přítomen i lékař. Skutečnému šamanovi to rozhodně vadit nebude. Je bezpodmínečně nutné dodržet základní dietu, neboť existují nebezpečné kontraindikace při pití ayahuascy. Lékař by vám měl pravidelně měřit tlak a v případě, že trpíte jakoukoliv chorobou, je nutné váš stav neustále sledovat. Ayahuasca neobsahuje žádnou jedovatou nebo nebezpečnou látku, ale vyvolává v těle a vědomí mocné procesy, které je nutné monitorovat.

Během doby účinku ayahuascy jste doslova OTEVŘENÍ. Otevření ve všech významech. Jsou jakoby do hloubky otevřené i všechny vaše buňky. Vaše tělo je neuvěřitelně citlivé. To, co pro nás není běžně toxické – např. alkohol nebo plísně obsažené v některých potravinách – se stává silně toxickým. Aktivními látkami ayahuascy jsou indolové alkaloidy – kromě TELEPATINU nebo-li HARMINU také sekundární alkaloidy jako harmalin, tetrahydroharmin a další. Všechny tyto alkaloidy patří mezi tzv. MAO inhibitory. Tyto látky mají nesporně velmi léčivý vliv na naše tělo, ale také ho činí nesmírně citlivým. Nejméně 24 hodin před požitím ayahuascy byste neměli pít žádný alkohol, jíst čokoládu, luštěniny a sýry. Totéž byste měli dodržet nejméně 24 hodin po skončení ayahuascového rituálu se šamanem. Pokud to nedodržíte, pustíte do svých buněk, především nervových, vysoké dávky toxinů. Je otřesné, že některé náboženské ayahuascové sekty prý dokonce PO VYPITÍ ayahuascy pořádají jakési „hostiny“, na nichž se podává sýr, čokoláda atd. To může poškodit mozek a celé tělo. Přitom zakladatelé takovýchto sekt, zneužívajících ayahuascu, jejichž semeništěm jsou hlavně brazilská velkoměsta, často prohlašují, že průběh jejich ceremonií jim „nadiktovali duchové“. Že by duchové napojení na tyto sektářské vůdce byli tak hloupí, že by nevěděli ani to, že svým příkazem z astrálu mohou vážně poškodit lidské zdraví? Ještě jednou tedy důrazně varuji před používáním ayahuascy za podmínek, kdy není zajištěna bezpečnost. Ayahuasca je jako stíhačka, do které nasednete. Během rituálu potřebujete někoho, kdo vám v roli navigátora zajistí úspěšný start i let. No a samozřejmě také přistání. Paradox je, že v současné době se užívání ayahuascy šíří právě především pod taktovkou náboženských sekt, které ji zneužívají. Náboženství totiž ayahuascu v našem šíleném světě legalizuje. Mnohé tyto sekty otevřeně prohlašují: „Chcete pít ayahuascu? Jediná možnost je pít ji s námi.“ A pak, když ji člověk vypije, nutí ho ve stavu změněného vědomí zpívat jejich písně, uctívat různé osoby atd.

Ani bych se nedivil, kdyby byla pravdou informace, která se ke mně ze značně důvěryhodných zdrojů dostala – a sice, že tyto ayahuascové sekty jsou mnohdy záměrně zřizovány nebo dočasně záměrně podporovány agenty tajných služeb, aby v delším časovém horizontu užívání ayahuascy v globálním měřítku zdiskreditovali. Nedávno se v Japonsku stalo, že příslušník jedné sekty, která prohlásila ayahuascu za inkarnaci Panny Marie po obřadu vymývání mozků šel a zapálil buddhistickou svatyni. Radím všem, kdo chtějí tento úžasný prostředek použít – napřed si nastudujte veškerou dostupnou literaturu, pak pokud chcete jít k čistému zdroji, jeďte do Peru, nebo Kolumbie a zde najděte KMENOVÉHO ŠAMANA. Naučte se samozřejmě španělsky a hledejte mimo města. Vyhněte se komerčním fabrikám na peníze ždímané z naivních turistů jako je např. peruánské Iquitos, kde už na skutečného šamana těžko narazíte. Musíte hlouběji do džungle. A vezměte si s sebou lékaře. Věřím, že v blízké budoucnosti vzniknou odborná ayahuascová centra po celé Amazonii. Tato centra nebudou mít nic společného s náboženstvím a pověrami, ale budou to elitní pracoviště, ve všech směrech perfektně vybavená, kde budou společně pracovat s klienty indiánští šamani a lékaři a výzkumníci. Věřím také, že toto je jediná smysluplná cesta dalšího šíření ayahuascy jako terapeutického a transformačního prostředku. Je to také jediný způsob šíření ayahuascy jako léku pro lidi naší kultury, na kterém chci participovat. Ayahuasca má obrovský léčebný potenciál. Jsem přesvědčen, že pokud se právě tímto způsobem – na principu výzkumných a léčebných center – bude využívat, nesčetná množství i těžce nemocných lidí, kteří možná v současnosti ani nemohou najít jiný způsob vyléčení, bude úspěšně vyléčena.

Tato léčebná centra by měla také úzce spolupracovat s domorodými obyvateli ve věci zachování původních biotopů. Je logické, že pokud bude prales zničen a vydrancován, nebude ani žádná ayahuasca a tedy ani žádná terapie. Peníze získané od pacientů, snad také od mezinárodních organizací, které mohou tuto léčbu podpořit (Dr. Mabita podporuje a dotuje francouzská vláda a EU) musejí být proto částečně investovány i do ochrany Amazonie. Původní domorodí obyvatelé jsou přitom dosud nevyužitou hybnou silou k dosažení dlouhodobé ekologické ochrany pralesa. Mladí Indiáni se mohou po konfrontaci s civilizací buďto stát troskami bez kořenů, které slouží dřevařům za pár drobných a končí na otravu alkoholem, nebo je možné organizovat je do oddílů rangerů, chránících džungli. Přitom právě tento typ práce je to, pro co byli Indiáni bez nadsázky „zrozeni“ a co by dělali s obrovským nasazením a velice dobře. To, co je nutné souběžně založit, jsou školy, kde bude indiánská mládež pravdivě informována o stavu věcí na svých územích. Misijní „školy“ – tedy vymývárny mozků – slouží jen k tomu, aby Indiáni přestali být Indiány, aby zavrhli svoji kulturu a „bez problémů“ odevzdali svá území dřevařům a naftařům. Pokud budou financovány tyto dvě věci – oddíly indiánských rangerů a školy, v nichž se budou malí Indiáni učit biologii, ekologii atd., má i ayahuasca šanci na to, že přežije. Ayahuascová léčebná centra by měla také vytvořit fondy, umožňující získat Indiánům vzdělání v klíčových oborech – hlavně právnickém. Myslím, že Amazonie současnosti na tato léčebná centra čeká a že jejich vznik bude obrovský přelom ve vývoji věcí v této části světa.

Zpět k receptuře ayahuascy – uvedl jsem, že nesouhlasím s nesmírně zjednodušeným tvrzením, že ayahuasca se „dělá“ ze směsi dvou rostlin. Výsledky mých návštěv u kmenových šamanů přinášejí něco jiného. Ayahuasca je liána Banisteriopsis caapi. To, že připravit účinný nápoj „jen“ z této liány je obtížnější, než připravit ho ze směsi více rostlin, je mezi šamany známo. Ale skuteční indiánští šamani to dokážou. Pobýval jsem delší dobu u etnika Aguaruna a měl možnost seznámit se s podivuhodnými způsoby sběru účinných lián. Starý šaman např. cítí, že URČITÁ konkrétní liána chce, aby z ní připravil nápoj. Roli hraje i doba sběru, část rostliny, která je vybrána k použití a další faktory. Šaman má pocit, že ta správná liána na něj „hvízdla“, nebo ho k sobě přitáhla. Šamani také mají v pralese „své“ liány, s nimiž se znají léta, chodí k nim, vypouštějí na ně kouř z úst, komunikují s nimi… Jsem přesvědčen, že k tomu, aby někdo dokázal připravit ayahuascu tak, že doopravdy využije její veškerý potenciál, musí mít k této rostlině naprosto zvláštní vztah. U jiných kmenů, které ještě žily ve velkém sepětí s přírodou, to bylo stejné. Někde – například u Shipibů – vaří ayahuascu tzv. dědečkové, velmi staří šamani, kteří se zcela specializovali na přípravu nápoje z ayahuascy a dalo by se říci, že žijí s rostlinou v naprosté symbióze. Tito dědečkové ani nevycházejí z džungle a dokonce často ani s nikým nemluví, aby nápoj během přípravy „neznečistili“. Je jisté, že kromě biochemické dimenze celého procesu přípravy ayahuascy počítají Indiáni také s energetickými vlivy, které mohou do procesu zasáhnout. Ayahuasca se vaří dlouho, opakovaně a o samotě. Staří aguarunští šamani, kteří mě zasvěcovali do procesu její přípravy, nikdy nepoužili žádnou další složku kromě samotné liány Banisteriopsis caapi.

Přesto – a nebo právě proto – byl jimi připravený nápoj tou nejsilnější ayahuascou, jakou jsem kdy poznal. Ostatně řada lidí, kteří do hloubky zkoumali ayahuascu se s tímto objevem ztotožňuje. Ayahuasca totiž není jen to, co nabízí ve velkém svým ovečkám např. brazilská církev Santo Daime (kde z důvodů neznalosti tradiční indiánské medicíny je nabízena stále jen jedna receptura, tedy Psychotria viridis plus Banisteriopsis caapi). Základem nápoje ayahuasca je vždy liána a k ní je možné, ale není nutné přidat další složky. Tato přísada nemusí být jen jedna (tedy např. keřík Psychotria), šaman může použít klidně desítky dalších rostlin, které do ayahuascy přidá. Na řece Maraňon je například oblíbenou přísadou ayahuascy koka a o Psychotrii zde nikdo nic neví. V andských údolích svažujících se do Amazonie se jako přísada ayahuascy používá silně psychoaktivní kaktus San Pedro. V jiné oblasti jsem se např. setkal s použitím mimosy jako hlavní doprovodné složky ayahuascy. Prostě co oblast, to receptura. K ayahuasce můžete přidat desítky a nebo i stovky dalších rostlin, pokud chcete nějak její účinek nasměrovat, nebo „zabarvit“. Každopádně to, s čím se občas setkáváte v knihách – a sice že amazonští Indiáni „zázrakem“ objevili dvě rostliny, které dohromady vyvolají ayahuascový efekt, je jen moderní pohádka. Ayahuasca je prostě liána – dříve žvýkaná, později vařená. Některé nekontaktované kmeny, které mají minimum keramiky a stále se přesouvají džunglí prý dodnes ayahuascu pouze žvýkají, především prý kůru z jejích kořenů. A i takto užívaná rostlina má být silně psychoaktivní.

Po požití liány se dostavuje stav změněného vědomí. Dle indiánských šamanů, čím je člověk citlivější a „čistší“, tím je účinek silnější. Někdy nemusí ayahuasca na poprvé vůbec fungovat. A někdy nefunguje ani na podruhé. Znal jsem jednoho amerického antropologa, který až zběsile toužil poznat na sobě účinky ayahuascy. Zafungovala až po dvacátém užití! Šaman se dotyčnému smál, že ayahuasca ho prostě chtěla prověřit, zda o ní skutečně stojí. „Vždyť je to ženská bytost“, chechtal se šaman. Většinou ayahuasca na potřetí již „funguje“, ale zaručeno to nikdy není. V tomto smyslu je ayahuasca velká záhada. Je to patrně nejsilnější psychoaktivní prostředek na naší planetě, ale stává se, že ji vypijete – a efekt je podobný jako po vypití obyčejného čaje. Tato záhada má kořeny v samotném složitém procesu, který ayahuasca v našem těle a mozku spouští. Ayahuasca je klíč, kterým otočíte v zámku. A tento zámek si nosíte sami v sobě – ve svém mozku. Ovšem každý jsme nastavený jinak a naše mozková chemie přímo souvisí s našimi emocemi, způsobem našeho života a naší psychologií. Ayahuasca sahá velmi hluboko do naší bytosti – a zde něčím pohne. Ne každý je ale připravený dovolit sám sobě, aby k tomuto pohybu hluboko v něm opravdu došlo. Opět se dostáváme k poselství staré šamanky – to nejdůležitější během ayahuascového obřadu JSI TY SÁM. Ayahuasca je pouhý nástroj k sebeosvobození nebo k sebevyléčení. Ale využít tohoto nástroje můžeme jen my sami. Je nutná sebekázeň a schopnost se do celého procesu plně ponořit.

Ke zjištění, že k výrobě naprosto účinné ayahuascy je zcela postačující liána Banisteriopsis caapi (především je-li připravena zkušeným šamanem na základě starých kmenových receptur) dospěla v posledních letech celá řada výzkumníků, např. Stafford ve své práci z roku 1992, Schultes v r. 1996, také Greef v roce 2007, Gable v tomtéž roce, také Bussmann v r. 2006 zastává tentýž názor v časopise Journal of Ethnobiology and Ethnomedicine. To, že psychodynamicky funguje ayahuasca (odvar z liány B. caapi) i bez jakýchkoliv přísad, dokazují též Freedland a Mansbach ve své práci z roku 1999, také Ai Ming opětovně v roce 2003, Iurlo v r. 2001 a mnozí další. Konečně liána Banisteriopsis caapi obsahuje alkaloidy, jejichž velkou účinnost dokázal již chilský psychiatr Claudio Naranjo, když je z liány izoloval a poté injekčně vstřikoval pokusným subjektům. Výsledky jeho studie jsou velmi zvláštní a z hlediska konvenční vědy jen velmi těžko vysvětlitelné: všichni subjekti, aniž měli tušení, odkud látka, která na nich byla testována pochází, zažili silné plastické vize JAGUÁRŮ, PUM, ANAKOND a dalších zvířat, která jsou tradičními amazonskými totemy. Musíme se smířit s tím, že zatím víme velmi málo jak o ayahuasce a způsobu jejího účinku na nás, tak i o nás samých. Stále přibývá důkazů, že účinek ayahuascy nelze omezit pouze na biochemické pochody. To si dávno uvědomovali i všichni amazonští šamani. Právě z toho důvodu tak nesmírně dbají o jakousi „energetickou hygienu“ během vyrábění nápoje z liány.

Pamatuji si na komickou situaci během jednoho domorodého ayahuascového obřadu, kterého se účastnili Indiáni kmene Ashaninka. Přípravy ayahuascy se tehdy účastnil i jeden mladý šamanův učeň, který nesmírně toužil vlastnit botasky, které viděl před časem v jiné velké vesnici, kde je nabízel obchodník. To stačilo, aby se několika lidem (včetně mě!) během obřadu ve vizích znova a znova zjevovaly obří botasky, sněhobílé a vznášející se v prostoru… Jelikož ayahuasca ve vás probouzí jisté prvky jasnovidnosti, byl viník běhěm obřadu snadno zjištěn a Indiáni na něj pokřikovali: „Kdo se má koukat na ty tvoje zasraný boty?“ A Indiánek se po obřadu skutečně přiznal, že se sice snažil na botasky nemyslet… ale jak se snažil, znova a znova ho během míchání posvátného nápoje napadalo, jak by to bylo pěkné, kdyby si v nich vykračoval. Současný člověk se s oblibou považuje za racionálního a přitom racionální by bylo si především přiznat, jak nesmírně málo toho dosud víme o fungování vědomí i o fyzice. Proč by myšlenky nemohly být svým specifickým způsobem hmotné, nebo fyzikálně skutečné? Proč by nemohlo docházet k jejich přenosu z jedné nervové soustavy do jiné? A proč by molekulární struktura ayahuascových alkaloidů nemohla na sebe nějak myšlenkové formy nabalovat? Jinak se totiž tato zkušenost jednoduše vysvětlit nedá.

Je tedy velice důležité S KÝM ayahuascu pijete, PROČ ji pijete – a také KDE ji pijete. Šamani vždy dbají na to, aby se ayahuasca pila na „čistém místě“. Mělo by to být místo, kde se nezabíjí – kde nejsou zabíjena ani zvířata. Mělo by to být místo, kde není poničená příroda. V ideálním případě by to mělo být tzv. místo síly. To je lokalita, která je vyjímečná vysokou koncentrací léčivé a pozitivní energie. Takové místo vzniká zkřížením energetických zemských drah – je to jakýsi mocný jemnohmotný uzel na těle Země. Šamani pijí s oblibou ayahuascu také v jeskyních – nejen proto, že zde mohou pít ayahuascu také přes den, ale i z toho důvodu, že se zde často akumuluje silná energie. Každopádně místo, kde ayahuascu přijmete musí být čisté a energeticky chráněné. Kromě toho šamani ještě vytvářejí speciální energetickou ochranu. V podstatě by měli být schopni takovou ochranu vytvořit kdekoliv, ale v energeticky negativním nebo nečistém prostředí je to pro ně prý obtížnější a musejí do vybudování speciálních energetických štítů a sítí investovat dost své energie. Protože šamani chtějí během obřadů směřovat svoji pozornost v prvé řadě na pacienta, nebo zájemce o vnitřní rozvoj, a ne na odrážení negativních energií, silně preferují opravdu čistá místa. Během ayahuascových obřadů s námi hovoří Země, na které ležíme, stromy kolem nás, cítíme každou skálu i krajinu, která nás obklopuje… Stáváme se extrémně citlivými vůči energiím předmětů, jejichž vyzařování bychom si před tím ani nevšimli. Někdy taková citlivost přerůstá až do stupně přímé psychometrie, jak je nazývána schopnost „vidět“ minulost předmětů, jichž se dotýkáme. Ayahuasca v nás zapíná neuvěřitelné schopnosti. Vezmete do ruky minci a ve vašem vědomí defilují obrazy všech lidí, kteří ji před vámi drželi v ruce. Pokud chcete, vidíte všechny minulé životy každého z těchto lidí. Cítíte se být kovem, který miliony let spočíval hluboko v zemi a vnímáte „pocity“ tohoto kovu, když byl taven a byl učiněn mincí…

Jednoduše ayahuasca vám dá dost jasně najevo, že hranice neexistují. Žádné hranice. Náhle poznáváte, že je zde jen jediné Vědomí – a vše, včetně vás samých, je součástí tohoto Vědomí. Chápete to jako tu nejsamozřejmější věc a nestačíte se divit tomu, jak jste na to mohli zapomenout. Ayahuasca je bleskový učitel VŠEHO – ale ze VŠEHO nejvíc odpovědnosti. Náhle nemůžete nevědět, že pokud někomu ublížíte, ublížíte v té chvíli sobě.
Ovšem abychom dovolili ayahuasce skutečně probudit naši jasnovidnost – doslova probudit naši duši – musíme k ní přistupovat s obrovskou úctou a respektem. Ne tak, že ji budeme uctívat jako nějaké božstvo, to není úcta, ale naopak zesměšňování tohoto kosmického nástroje. Ayahuasca není božstvo. Je to inteligence, nebo asi nejpřesněji řečeno – osvobozující inteligentní PROGRAM. I počítačový program můžete použít mnoha způsoby. Ale používáte ho vy. Někdo po vypití ayahuascy spatří nepříjemné tvory nebo odpudivé shluky energie. Vidí přesně to, co má v danou chvíli vidět. Vidí obsahy sebe sama, to, čím je znečištěno jeho podvědomí a biopole. V průběhu obřadu – nejčastěji za pomoci šamana – ze sebe tyto struktury vypudí. Poté mohou následovat zcela jiné vize – člověk se ocitá v „nebesích“. Neboť nebesa jsou stav naší čistoty. Šamani tvrdí, že každý ayahuascový rituál je vlastně něco jako smrt na nečisto. Říkají, že to, co zažíváme během ayahuascových stavů, se velmi podobá tomu, co zažíváme poté, co zemřeme. Pokud se člověk neočistí od svých zátěží, prožívá nepříjemné věci a je „uvězněn“ v dimenzích, které jsou temné a skličující. Nikdo ho netrestá, dle šamanů vesmír ani nenapadne, aby někoho trestal… Ale člověk sám sebe drží v těchto dimenzích.

Když transformuje sebe sama – změní své postoje k sobě a přestaví své energetické struktury – může se pohnout dál. Pluje do světla, stává se obyvatelem říší nepopsatelného blaha a skutečné, absolutní Lásky. Přesně totéž se v mnoha případech děje během ayahuascových sezení. Šamani v takovém případě mohou navíc dotyčnému pomoci zbavit se jeho zátěží rychleji. Proto člověk očištěný šamanskou prací může po fyzické smrti jít přímo „vzhůru“, do těsné blízkosti Absolutna, do světů Pochopení. Pokud dle šamanů nebyl během svého života očišťován ayahuascou, po fyzické smrti je „příliš těžký“ a „vysoko se nedostane“. Každopádně ayahuascové ceremonie nemusíme chápat pouze jako přípravu na smrt. Vždyť i během svého fyzického života může člověk žít v „různých říších“… Pokud se skrze ayahuascovou očistu zbaví svých bloků a zátěží, ocitne se v jiném a daleko lepším světě už během lidského života.

Článek převzat z www: www.freelife.wgz.cz