„Rituál s žábou Bufo alvarius je skok do tmy, neprozkoumaný a nebezpečný,“ říká odbornice na tripy Veronika Andrashko.
Do kin právě vstupuje film Bufo Alvarius: The Underground Secret o rituálu s žabím jedem ropuchy coloradské, který je nejsilnějším známým psychedelikem na světě. „Látka není dost prozkoumaná, pokud máte slabé srdce nebo berete antidepresiva, může pro vás být smrtelná,“ varuje Veronika Andrashko z Národního ústavu duševního zdraví, členka České psychedelické společnosti, jejíž první reakcí na film prý bylo zděšení.
Lidé, kteří rituál podstoupili, ve filmu i v našem nedávném rozhovoru mluví o silném mystickém, spirituálním zážitku, který jim změnil život. Veronika Andrashko jejich výpověď doplňuje svým varováním.
Partner www stránek
Co mohou lidé pod vlivem takového psychedelika vidět, zažít a vnímat?
Je to velmi různorodé. Dokázala bych to popisovat dlouho. Ve filmu je to znázorněné celkem jasně, ale nedokážeme se vžít do subjektivního zážitku druhého člověka. Popisuje se, že člověk může cítit rozpad ega, ztrátu vlastního já, a dokonce zážitky blízké smrti. Zážitky takové oceánské bezbřehosti, které jsou podobné jako i u ostatních psychedelik. Také může dojít ke změně vnímání chutí, prostoru. Objeví se neobvyklé myšlenkové pochody i emoce. Mohou se vynořit třeba vzpomínky z dětství nebo citlivá emocionální témata. To pozorujeme často i jako sitteři v psilocybinovém experimentu, kdy běžná situace může u dobrovolníka vyvolat silné emoce.
Může látka 5-MeO-DMT opravdu změnit život? Co dělá s lidským mozkem?
Dokážu si představit, že ano. Psychedelika působí na serotoninové receptory v mozku, zejména ve struktuře, které se říká thalamus, a to jsou taková vrata, která filtrují informace proudící do mozku a působící na kůru. Svým účinkem psychedelika thalamus blokují. A naše kůra je přehlcena spoustou informací. Zážitek nás může vrhnout do neuvěřitelných rovin, může se vynořit spousta nevědomých informací, se kterými v tom křehkém stavu neumíme nakládat. Když porovnáme kinetiku, tedy jak tělo s látkou nakládá, běžných psychedelik a této látky, tak je mnohem rychlejší. Proto si myslím, že pro člověka to může být opravdu šokující.
Takže byste lidem nedoporučila, aby rituál podstoupili? Podle všeho je ale legální, na seznamu zakázaných látek u nás 5-MeO-DMT není.
Bavili jsme se o tom, co může vyvolat látka samotná. Pak je otázka kontextu. Rituál ve filmu Bufo Alvarius vnímám jako velmi nebezpečný. Základním spojením klinického i šamanského konceptu je správný set a setting. Co se týče setu, je důležité, aby člověk byl správně připraven a neměl žádné kontraindikace. Absolutní ani relativní.
Jaké jsou kontraindikace?
Vycházím z našich studií s psilocybinem, které provádíme se zdravými dobrovolníky. Důležitý je věk, minimum 28 let. Mluví se o tom, že by se u lidí s predispozicí k onemocnění z psychotického spektra mohla spustit psychóza, u ní je riziko vyšší v mladším věku. Pak pokud je v rodině anamnéza psychotického onemocnění nebo byla u člověka diagnostikována. Potom samozřejmě kardiovaskulární onemocnění. I v našich studiích vidíme, že somatické spektrum psychedelik je velmi bezpečné, ale u zdravých dobrovolníků. U pacientů s kardiovaskulárními onemocněními je to rizikové, protože i zdravým se pod vlivem psychedelik zvyšuje krevní tlak a zrychluje se tepová frekvence. Pokud má někdo zvýšený tlak nebo srdeční onemocnění, tak to může být smrtící.
Vyhnout se rituálu musí lidé, kteří jsou souběžně medikováni právě s vysokým krevním tlakem nebo berou antidepresiva. Člověk s depresí, který by chtěl rituál podstoupit, by mohl mít smrtelné důsledky v podobě třeba serotoninového syndromu. Což je velmi nebezpečný stav, taková serotoninová bouře v mozku. Ve filmu nebylo podle mě vysvětleno, že tam ta možnost existuje. Za kontraindikaci osobně také považuji těhotenství či kojení, v rozporu s tvrzením z filmu.
Byl zaznamenám minimálně jeden případ, kdy člověk se srdečními problémy po rituálu zemřel. Buď o svých problémech nevěděl, nebo je zatajil.
Ve filmu mě zarazilo, že neošaman Octavio Rettig, který rituál provádí, neudává žádné kontraindikace. Byť je to lékař. Říká, že jedinou překážkou je strach, který vyžaduje podání většího množství medicíny. To jsou jeho slova z filmu, se kterými já bytostně nesouhlasím. Za celou Českou psychedelickou společnost se proti tomu chceme vymezit, je to velmi nezodpovědný přístup.
Jak moc je u podobných sezení důležitá příprava?
Velmi důležitá. Mluvíme o settingu, podmínkách, za kterých bude látka užita, a o kontextu, v jakém podání proběhne. Když se podíváme na studie s psychedeliky asistovanou psychoterapií ve světě, tak zjistíme, že vlastnímu podání látky předchází několik psychoterapeutických sezení. Pacient navazuje kontakt s terapeutem. Terapeut zjišťuje důležité události z jeho života. Snaží se zjistit, co je pro něj důležité, jaké jsou jeho hodnoty a problémy. Stejně jako se tomu děje při klasických terapeutických sezeních. Kromě přípravy je důležitá také integrace. Zážitek, ať je jakýkoliv, je potřeba dát do správného kontextu. Probrat, co se dělo a proč je to důležité, zda to navazuje na nějaké události ze života. Kontext podání takto silné psychedelické látky film postrádá, bohužel.
Během podání psychedelika může nastat tzv. bad trip. Nepříjemná zkušenost, kterou člověk neumí zpracovat a má pro něj poté klidně i dlouhodobé špatné následky. Je rozdílem mezi bad tripem a jen těžkou psychedelickou zkušeností ona integrace, to jak zážitek zpracuji?
Lze to zjednodušeně říci i takto. Ve světě jsou některé studie, které zkoumají, do jaké míry jsou zážitky na psychedelikách intenzivní nebo negativní. Překvapivě to vypadá, že ty nejintenzivnější zážitky byly hodnoceny jako nejdůležitější v životě, byť byly negativní. Jde o to, v jakém kontextu člověk integruje a jakým způsobem. Ale používáme pojem „náročná psychedelická zkušenost“. S bad tripem se setkáváme u nepřipravených jedinců, vidíme to třeba na festivalech, kde takovým lidem pomáháme v rámci projektu Psycare.
Co byste doporučila lidem, kteří se rozhodnou rituál podstoupit? Film působí jako reklama na onen rituál, říkají to i diváci, se kterými jsem mluvil.
Moje první reakce na film bylo zděšení. Ačkoliv jsem otevřena výzkumu psychedelických látek, tak film může působit na sugestibilní jedince. Mohou pak věřit, že jim to změní život, a rituál podstoupí. Ale samotný zážitek je skok do tmy, který po návratu nemusí sednout. Rozhodně to nedoporučuji. U psychedelik je základem správná informovanost. O nežádoucích účincích, o přípravě. Pokud je někdo tak neopatrný a naloží se svým vědomím tímto nezodpovědným způsobem, pak existuje síť odborníků pro integraci náročné psychedelické zkušenosti. Ať děláme jakoukoliv osvětu, tak stejně se najdou jedinci, kteří rituál podstoupí v nekontrolovaném prostředí. Snažíme se v České psychedelické společnosti sestavit síť odborníků, kteří mají zkušenosti s holotropním dýcháním nebo obecně se změněnými stavy vědomí. Takové psychology, psychiatry a psychoterapeuty najdete na našich stránkách. Nicméně ještě jednou chci zdůraznit, že to není vůbec žádná sranda.
Petr Bouška
Článek převzat z www: wave.rozhlas.cz
Nevím jakým právem si paní Andrashko osobuje doporučovat nebo nedoporučovat, co by kdo měl nebo neměl podstoupit. Možná proto. že je to vědkyně. Zřejmě tedy z toho důvodu, že věda se stala jediným uznávaným prostředkem hledačů pravdy a šiřitelů poznání a oslňující technický pokrok dal vědě punc neomylnosti. Wiliam Irwin Thompson o tom ve své knize „Passages About Earth píše: Stejně jako si před lety nikdo nemohl dovolit vzpouzet se moci církve, aniž by se tím vystavoval nebezpečí zatracení, tak si nyní nikdo nemůže dovolit vznést námitky proti vědě, neboť by riskoval nařčení z nenormálnosti a iracionálnosti.“ Avšak vědci, stojící na klíčových postech ve společnosti, nám mnohokrát dokázali, že s výzkumy se velice často mísí i jejich osobní zájmy a ambice, které potom značně ovlivňují výsledky bádání..
V takovém případě se již nejedná o hledání pravdy, ale o pseudovědu, provázenou zatajováním informací a spekulacemi. Tyto nevědecké metody naneštěstí pronikly i do té nejzákladnější vědecké oblasti, zabývající se podstatou a původem života. Když vědci přijdou se zcela neopodstatněnou a neprověřenou spekulací o vzniku života, lidé mají sklon jim slepě věřit.
Někteří badatelé se snaží šířit názor, že lidská bytost je pouhým shlukem nevědomých molekul. Zároveň však nejsou schopni vysvětlit, jak mohou molekuly cítit radost při shledání se svými blízkými nebo cítit zármutek při jejich smrti… Citací z knihy „Život pochází ze života“ bych chtěl doporučit všem vědcům všetně paní Andashko, aby nám lidem nic nedoporučovali. Aby nám neradili, co máme dělat, co je dobré nebo špatné a aby nás nestrašili čímkoliv. V poslední době totiž nabubřelost vědců dorostla do té míry, že si osobují právo nás strašit. Ať už jde o prognózy vývojů čehokoliv, předpovědi počasí, nemocí, aj. Zkrátka zvyšují svoji moc nad námi nevědci tím, že dosáhli jakéhosi „vzdělání“. Soubor jejich poznatků nejsou ovšem pravdou a historicky se opětovně přesvědčujeme, že vědci se naopak mýlí téměř vždy. Takže prosím, nedávejme vůbec prostor vědcům k tomu, aby nám něco doporučovali, a raději si udělejme svojí zkušeností názor vlastní. A k tomu si přečtěme Labyrint světa od Komenského, abychom zvěděli, jak to na tomto světě s pravdou, kterou nám někdo sděluje jest.
Súhlasím s názorom oficiálnej (materiálnej) vedy, že pri užití psychedelík je potrebné byť zdravým, a to ako po stránke telesnej tak psychickej, hoci paradoxne správne použitie psychedelík práve mnohé poruchy v psychosomatickej rovine napráva. S názorom Veroniky Andrashko z Národního ústavu duševního zdraví „(…) je důležité, aby člověk byl správně připraven a neměl žádné kontraindikace. Absolutní ani relativní.“ teda súhlasím, ale zároveň sa ohrádzam pred jej populisticko-dinosaurím nabádaním verejnosti a jej varovaním pred podobnými seansami. Je treba si uvedomiť, že u podobných „vedeckých“ prehlásení hrajú vždy prím falošné doktríny vychádzajúce zo západnej morálky, pričom sa úplne opomíja tak potrebná spirituálna nadstavba. Títo materiálne orientovaní vedci teda v skutočnosti svojimi „utkvelými“ myšlienkami v našej spoločnosti, predovšetkým medzi mládežou, ktorá len informácie o existencii sveta zbiera, narobia oveľa viac paseky než samotné „neúspešné“ použitie nejakej psychotropnej látky (pokiaľ však nemáme na mysli zlyhanie nie látky samotnej ale niekoho, kto seansu vedie), o čom niet pochýb.