Energetičtí upíři: o kradení naší energie

Cítíte se často na konci dne unavení? Dokonce i ráno, když se probudíte, nejste svěží a natěšení na nový den? Reagujete často na vaše okolí? Cítíte, že vám někdo nebo něco „bere energii“? Divíte se, kde tolik energie berou děti? Pokud jste na některou z těchto otázek odpověděli ano, pak právě vám může tento článek pomoci přestat nevědomě odevzdávat svoji energii ostatním.

Šamanismus jako cesta není jen o životě v souladu s přírodou, o léčení a harmonii těla a duše všech lidí v komunitě šamana. Šamanismus je také o vědomé práci s energií, ať to zní jakkoliv podivně. A jak je potvrzeno staršími (Einstein) i moderními (kvantová fyzika) vědeckými výzkumy, je vše kolem nás energie a vibrace, ať je to slovo (zvuk), světlo, myšlenka nebo naše konkrétní činnost. Toto poznání, že vše je energetickým prouděním, je jedním ze dvou hlavních poznatků, které použijeme k tomu, abychom si svoji energii uchovali.

Druhý poznatek se týká našeho současného způsobu života a existence vůbec. Naše moderní civilizace nás odpojila od přírody a tím i od Zdroje energie. Proto mezi sebou musíme bojovat o tu energii, kterou máme jako lidské bytosti, protože nejsme schopni jí více získávat z vesmíru, ze Země, ze vzduchu, světla. Podívejte se na malé děti, jak jsou plné energie. Proč asi? Proč jedno malé dítě dokáže utahat oba velké rodiče? Protože je malé dítě ještě napojeno na Zdroj, ještě se nám ho nepodařilo od Zdroje odpojit. To se nám podaří až později na základní škole a pak už i ono musí bojovat o (svoji) energii s kamarády, rodiči či učiteli.

 

Základem pro pochopení a obranu před energetickým upírstvím jsou tedy následující východiska:

1. Vše je prouděním, energií: zvuky, vyřčená slova, myšlenky, naše konání.
2. Jsme odpojeni od Zdroje energie ve vesmíru, a proto o svoji energii musíme bojovat mezi sebou. Nedokážeme ji přijímat ze Země či světla.

Nemusíte se mnou ani s jedním východiskem souhlasit, ale přesto můžete vyzkoušet nebo si jen všímat následujících symptomů energetického upírství. Když si je u vašeho okolí uvědomíte, můžete se jim bránit a nepouštět energii těmto upírům. Nesuďte však za toto upírství nikoho, téměř všichni podstupují tento energetický boj nevědomě. Není mnoho těch, kdo kradou energii záměrně. Pro většinu z nás jsou to naše zvyky, naše běžné chování a nevidíme v tom nic zvláštního, negativního, natož abychom si uvědomovali, co vlastně druhým činíme. Všímejte si tedy svého okolí, to jde na začátku nejlépe, ale pak se zkuste zaměřit také na sebe, co vy děláte. Vidíte u sebe také některý z těchto symptomů? Ptejte se, proč to děláte? Co je za tím? Nesuďte však ani sebe, ale snažte se vědomě toto chování omezovat. Já si symptomů také nejdřív všímal u druhých a radoval se, jak se jim už dokážu bránit. Pak jsem byl ale docela v šoku, když jsem si tyto symptomy začal uvědomovat i u sebe. Objev „kradu druhým energii svým chováním“ byl pro mě docela šokem, ale také počátkem změny v této oblasti. Když víte, že něco vědomě děláte, můžete také začít toto chování vědomě odstraňovat. Překvapivé pro mě bylo zjištění, že když jsem toto „loupeživé chování“ více a více omezoval, neměl jsem méně energie, ale více!

Už vás nebudu napínat a představím tyto základní čtyři symptomy. Jde o následující chování:

(1) Podrývání autority. Docela běžná strategie kradení energie, nejde o podrývání autority v hierarchickém zřízení mezi nadřízeným a podřízeným, ale jde o útok na přirozenou autoritu každého z nás. Typicky se projevuje následujícím chováním či otázkami (nejenom):

• „Co to jako máš na sobě?“
• „Co si myslíš, že teď jako děláš?“
• „Ty zas dneska vypadáš.“
• „Jsi debil. Jsi blbý.“
• „Ty to naše dítě teda vychováváš…“

(2) Vyžadování si pozornosti je možná nejobvyklejší a nejméně viditelný způsob kradení energie. Tady jsme my lidé (rozuměj energetičtí upíři) asi nejvíce vynalézaví. Vyžadování si pozornosti má velmi mnoho podob:

• Komentování běžných věcí, které si komentář nevyžadují: „Jé auto!“, „Teda!“, „Ty vole…“, „Hmmm…“, „Dívej, co mám! Dívej, co se mi stalo!“ a podobně.
• Hra se slovíčky a chytání za slovo.
• Dělání věcí hlučně a to i bez jediného slova (bouchnutí dveřmi, třískání nádobím apod.). Typický příklad je následující: „Miláčku, děje se něco, jsi naštvaná? NEJSEM!!! (a práskne dveřmi).“
• Neodpovídání na pozdrav.
• Rezervovanost, která odlišuje, například když všichni tančí, tento člověk sedí zkroušeně v rohu a tváří se, jako by mu uletěly včely. Kdyby mu opravdu uletěly včely, tak jde domů nebo je jde hledat. Tento člověk ale nikam nepůjde, protože stojí o naši pozornost = energii.

(3) Agrese je velmi viditelná strategie a cílená krádež energie, možná i přesto nás vždy překvapí a ohromí. Ale agrese není jen fyzické násilí a zastrašování či použití vulgárních slov. Agrese je prý také i používání netypického nářečí, snaha o odlišení a zviditelnění se.

(4) Oběť, polituj mě, je velmi běžné chování, které oběť velmi nerada opouští, protože je pro ni tato pozice velice výhodná, nemusí nic dělat a stačí obviňovat osud, lidi kolem, rodinu, práci. Však on se vždycky někdo najde, kdo nás polituje a jehož energii tím můžeme krást. Kromě běžné oběti se jedná také o následující:

• Člověk mající nějaký zdravotní problém může zajít k lékaři a začít ho řešit, ale on nejde, nekoná a místo toho pořád říká, jak ho to či ono bolí. Na sdělení „běž k doktorovi“ tento člověk vždy reaguje výmluvou, útokem, chováním oběti, nikdy ne konáním (návštěvou doktora).
• V případě dětí je to typické „Au“. Když si děti hrají a nevšímáte si jich, spadnou nebo se bouchnou mnohokrát a téměř nikdy nepláčou, začnou, až když jim věnujeme pozornost.
• Všimněte si, že těmto lidem velmi často bolí záda. To pro vás může být signálem, že daný člověk vědomě či nevědomě hraje roli oběti a můžete se pokusit pomoci tím, že mu jeho chování zviditelníte.

Agrese je velmi viditelná strategie, tam asi všichni chápeme, že člověk si jde pro naši energii cíleně a přímo, ale ostatní strategie, zejména vyžadování si pozornosti nám mnohdy připadají jako samozřejmé a hlavně neutrální chování. Zkuste tedy pozorovat toto chování u sebe a u vašeho okolí a sledujte, jak při reakci na ně vám nebo vašemu okolí naroste energie, jak se takový člověk hned cítí líp a třeba dané chování ještě více vystupňuje 😉

Typickým útokem na vaši energii je také použití zájmena TY: když slyšíte „TY jsi to udělal!“, „TY za to můžeš!“, tak zbystřete, jedná se totiž také o útok na vaši energii.

To jsme si popsali, jak takový útok na naši energii odhalit, jak se proti nim však bránit? Obrana je velmi jednoduchá a jsou v podstatě dvě možnosti, které můžete využít:

• Použít na obranu jakýkoliv ze čtyř zmíněných typů chování, ale po odražení útoku to tam již nechat a nedorážet daného útočníka, to byste se naopak stali upírem vy a to přece nechceme.
• Myslet na sebe, říkat si „Já, Já, Já“ nebo vašim jménem, abyste odvedli pozornost zpět k sobě. Nebojte se, nejde o sebestřednost ani o posilování egoismu, jde o odvedení pozornosti od toho člověka, jelikož pozornost mu věnovaná, myšlení na něj, vám odvádí energii, kterou věnujete mu. Pokud je pro vás takové „sebestředné“ navracení pozornosti zpět směrem k vám problematické stejně jako je pro mě, říkejte si místo „Já“ něco ve smyslu „moje vyšší Já“, „moje pravé Já“.

To je vše, je to tak jednoduché. Pozorujte tedy ostatní i sebe, omezujte kradení energie druhým a budeme rádi, když se s námi podělíte o svoji zkušenost v komentářích 😉

Dodatek: ještě mně přišlo, že mám doplnit jednu důležitou věc. Jak jsem uvedl v úvodu, je zdrojem naší energie napojení na Zdroj. Co to znamená, co je tím Zdrojem? Jak se máme napojit? V podstatě se to dá říct i jinak, jednodušeji. Zdrojem naší neutuchající energie je jen bezpodmínečná láska. Pouze totálně otevřený, milující a odevzdaný člověk je plně napojený na Zdroj a jen takový člověk nemá potřebu si říkat o energii ostatních. Proč si tedy říkáme o pozornost a vědomě či nevědomě krademe energii druhým? Protože hledáme lásku a pozornost, protože nám chybí. Je to naše nevědomá snaha o spojení se Zdrojem a o dosažení lásky. Nejlépe je to vidět opět na dětech. Děti takzvaně zlobí a dělají šílenosti jen proto, že chtějí pozornost rodičů, chtějí si zasloužit jejich lásku, tak je to přece rodiče učí. Lásku si zaslouží tím, když dělají to, co rodiče chápou jako správné. Úplně nejvíc je to viditelné u dětí, na které zaneprázdnění rodiče nemají čas.