Naši předkové se v zásadních životních otázkách, na které pouhý logický úsudek nestačil a na kterých záviselo přežití společnosti rozhodovali pomocí změněného stavu vědomí. Můžeme tak činit i my v případech, kdy potřebujeme najít řešení nějakého zapeklitého problému či otázky. Astrální cestování, vědomé i nevědomé snění a další podobné metody lze zařadit do označení šamanská cesta. Otevřeme se tvrzení, že šamansky cestovat umíme všichni.
Sny, vize nebo meditační techniky představují různé cesty všemožného stupně vědomí. Je rozhodně dobré se jim snažit porozumět, vždy nám přináší cenné rady, nasměrování a vždy mají co ukázat. V historii bylo mnoho vizionářů, kteří viděli budoucnost, měli skvělé nápady nebo tvořili úžasné vynálezy. Šamansky snící bytosti mají pro změnu úžasné prostředky jak se sebou něco dokázat. Kdo tvrdí, že se mu v noci nezdá nic a při hraničních stavech mysli mu žádné vize nechodí, nemusí házet flintu do žita. I zde platí, že cvik vybudovaný praxí přináší pokrok. Nutností pro většinu mimo hmotných zážitků, šamanské cesty nevyjímaje je navození tzv. změněného stavu vědomí, který byl kdysi zcela běžný, a proto není těžké se do něho opět navracet.
Některé kultury používají k navozování dech, jiné soustředění, meditace, další masážní stimulaci dlaní a chodidel a v neposlední řadě rytmických nástrojů – chřestidel, bubnů, didjeridoo apod. Kolik kultur, tolik způsobů…
Z vědeckého hlediska jde o to, jak uvedenými postupy přeladit tělo (zejména mozek) do různých vlnových EEG spekter. Vědci hovoří o vlnění alfa, beta, gama, delta a theta. Různá vlnění odpovídají různě hlubokým stavům, ke kterým podle EEG spektra dochází. Přesto může šaman tančit kolem ohně, nebo s vámi hovořit, a aniž by to bylo nějak poznat, může se klidně jeho mozkové vlnění nacházet ve spektru, které zná věda jako koma.
Jakmile se mozek dostane do jednoho z uvedených vlnových rozsahů, vzniká změněný stav vědomí a následná fyzická dispozice pro vnímání hlubších podnětů. Lze vstoupit do jemnohmotných realit, kam se fyzické tělo díky svému molekulárnímu uspořádání a hustotě nedostane, leda by se praktikující chtěli věnovat učením, používajícím komplikovaný trénink změny forem a energie hmoty. Takto stačí pouze trpělivost, jak to bývá třeba s obyčejným usínáním. Mozek musí svým vlněním postupně klesat, málokdo umí lusknout prsty a usnout. Klasický spánek nám ale nedává možnost vědomě něco ovlivňovat. Zejména ne to, kam se vypravíme, což nám právě vědomé snění umožňuje. Další důležitou věcí je dovolit si vůbec snít. V dnešní době je právě toto ta největší překážka. Krásně hovoří o snu australští domorodci. Tvrdí, že sen se ve skutečnosti děje 24 hodin denně. Po celý den máme přímo pod nosem všechny jemné nitky, které vedou ke konečnému pracovnímu výstupu, který přebíráme ke zpracování během spánku. Tamní lidé mají kontakt se snem neustále a jsou jej schopni kdykoliv vědomě žít.
Šamanská cesta ovšem vůbec nemusí probíhat matrixově. Někomu se odehrává před očima film. Jiný pouze slyší, další jen cítí a poslední může pouze pohmatem odezírat. Někdo dokonce dostává určité myšlenky a vnuknutí, které pak dávají smysl. Všechny uvedené varianty, a jistě mnoho dalších, zcela seriózně platí pro šamanskou cestu. Abychom se dozvěděli odpovědi na to, co potřebujeme, je důležité mít konkrétní záměr. Mnoho lidí po své první cestě udivěně přemýšlí: “Tohle bylo ono? Vždyť to dávno znám!”
Sponzor www stránek
Článek převzat z www: www.2012rok.sk
Všechny ty „tolik zůsobů..“ bych shrnul na tu maximální pozornost. Není to nic jiného, než navozený stav transu a ze stavu transu už je toho možné víc (včetně astrálního cestování). Trans se navozuje maximální pozorností na něco, stav relaxace, naprosté ponoření do něčeho a ne/vědomé vnímání (něco mezi, čili ten změněný stav vědomí). A to může být (hluboká) meditace, (hluboká) relaxace – což je svým způsobem totéž (zklidnit a uvolnit tělo nebo mysl, to vyjde na stejno,… navíc, když se uvolní mysl, uvolní se i tělo). Může to být v sedě, v leže, při tanci, při nějaké aktivitě (pak je třeba rozlišovat hloubku transu – velmi lehkého transu dosahuje mnoho lidí denně = když přestávají vnímat svět, svou osobu atd. a jsou něčím pohlcení, tedy jsou z větší části“mimo“), při poslechu hudby, holotropní dýchánání, představy/vizualizace, s otevřenýma nebo zavřenýma očima…
Ale všechno má to jediné společné : maximální pozornost na NĚCO. A proto je víc těch technik, JAK se do „toho“ dostat, ale halvní je ta pozornost = ne/vědomá koncetrace, což navozuje ten trans (a další věci, které z transu plynou). Stav trans nebo i hypnozy můžete navodit třeba pozorováním a soustředěním se na nějaký bod – a nci jiného jen ho pozorovat (a jeho okolí pomocí periferního vidění) a to poměrně snadno též navodí stav transu (auto/hypnózy).
Okamžik po probuzení (kdy je mysl/duše stále jakoby nepřítomna a astrální tělo je jakoby stále napůl venku – nebo ideálně k tomu připravené), hluboká meditace, trans, hypnóza, naprostá relaxace,… to jsou všechno stejné stavy, tedy TRANS. Stav, kdy nevnímáme ani necítíme své tělo, neuvědomujeme/necítíme fyzickou přítomnost v tom okamžiku, stav bezmyšlenkovitosti (něco mezi vědomím, podvědomím/nevědomím a vlastěn i nadvědomím,… to je ten změněný stav, protože je to něco mezi, či spíše, že utlomené vědomí je s těmito mnohem většími vědomími propojeno a uvědomuje si je = má k nim přístup a může to vědomě ovládat).