Vision Quest – silná tradice přírodních národů

Vision Quest je rituál či událost známý z různých tradic přírodních národů po celém světě. Co to vlastně ten Vision Quest je a proč se tento rituál pořádá? V literatuře i na blozích můžete najít mnoho popisů, já se pokusím stručně shrnout na základě své znalosti a zkušeností.

VQ se provádí většinou pro následující dva účely:

1. Pro potřeby konkrétního problému a nalezení jeho řešení.
2. Jako významný iniciační rituál, kdy se z chlapce stává muž. Hledání vize zde reprezentuje nalezení jeho místa v komunitě.

První případ bývá časově omezený. Ve druhém případě VQ pro hledajícího nekončí, dokud nenajde svoji vizi, tj. svoje místo v komunitě. Stejně by nemělo smysl vracet se dříve, protože by daný člověk nevěděl, co má dělat. Nevěděl by, jestli má být šamanem, obuvníkem, lovcem a život by pro něj neměl smysl. Nechybí nám nějaký takový rituál v západní kultuře? Maturita ani vojna nám s tím nepomůže. Vision Quest tedy není zas taková hloupost, jak se může jevit nám nezasvěceným západním lidem. Spát v lese a sám? Proč proboha!? Ale když díky tomu zjistíme, pro co máme nejlepší vlohy a co máme v životě dělat, není to vůbec k zahození. Pokud děláme to, v čem jsme dobří a co nás baví, pak nás to naplňuje láskou a štěstím…

Struktura takového obřadu je jednoduchá, pod vzdáleným dohledem šamana nebo i bez něj, jste po určitou dobu v lesích či pustině odkázáni sami na sebe. V časově omezených rituálech (většinou 1-5 dní) jde o to setrvat a rozjímat v klidu, tichu a modlitbách na jednom místě v lese bez jídla, pití, pokud možno i spánku, s velmi omezenou výbavou (jen spacák). Toto nastavení umožní odlehčení těla a nalezení, přijmutí vize. Pro mnoho lidí je už jen myšlenka spát sám v noci v lese šílená…

Také je vhodné si připomenout, že v historických časech byl tento rituál ještě tvrdší, jelikož skoro nikde nebyly silnice, neexistovaly samoobsluhy, všude dravá zvěř… To se potom z chlapce (pokud přežil ;)) stal opravdový muž.

Pojďme se tedy ponořit do tajů Vision Questu spolu s mým příběhem, tak se nejlépe dozvíte, co vám taková zkušenost může dát… Na jaře tohoto roku jsem měl vizi, že mám podniknout pouť domů, něco jako Svatojakubskou cestu do Santiago, ale v lokálním kontextu. Ve vizi bylo, že cesta má trvat 5 dní a vést hlavně lesem, abych nebyl moc rušen lidmi. Pochopil jsem to tak, že cestou domů je pro mě pouť z Ostravy do Šošůvky, mého rodiště v Moravském krasu. Vize se mi velmi líbila, a tak jsem hned vzal mapu a plánoval cestu současně s možnými termíny. Měl jsem i podporu kalendáře, jelikož byly květnové svátky v úterky a tudíž stačil jen 1 den dovolené a také červencové svátky byly perfektně řazeny ve čtvrtek a pátek. Cestu jsem naplánoval a hodně se těšil na její uskutečnění, v průběhu času se ji ale pořád nedařilo uskutečnit, i když jsem se snažil a ostatní program maximálně přizpůsoboval tomuto cíli. Vždycky se na poslední chvíli objevilo něco důležitého, co „nešlo“ odložit. V květnové svátky jsem měl důležité služební cesty a týmové aktivity. Červenec nakonec také nevyšel kvůli kurzu malování s Rassoulim a právě někdy v té době jsem měl další vizi, díky které jsem pochopil, proč se to všechno děje. Jelikož jsem se snažil tuto cestu uskutečnit a opravdu věřil v její důležitost ve svém životě, dostal jsem další vizi, která mně můj směr vyjevila přesněji. Ukázalo se mi, že se nejedná o fyzickou pěší pouť, ale o cestu do mého nitra, hlubokou introspekci a že nejvhodnější forma této pouti pro mě je Vision Quest. Tradiční rituál domorodých kmenů všude ve světě. Rituál iniciace dítěte na muže, rituál hledání svého místa ve společnosti, místa a účelu v komunitě a na světě. Naskytla se mi možnost, účastnit se tohoto rituálu v Česku, nedaleko mého současného bydliště a pro mé velké pobavení trvala přesně 5 dní a odehrávala se v lese.

Celý vision quest začíná už rozhodnutím o tom, že se ho chcete účastnit a asi měsíční přípravou: meditace o záměru, proč se chce člověk zúčastnit, výrobou modlitebních váčků, pravidelnými půsty a celibátem. To, že vision quest pracuje celý měsíc dopředu bylo cítit a hlavně jsem to pocítil dva dny před jeho začátkem, kdy jsem cítil radost, štěstí, ale také úctu, očekávání a respekt.

Mým záměrem pro hledání nebylo nic menšího, než odhalit, co je můj smysl a účel v tomto životě, jak jej mám co nejlépe naplnit a v jakých oblastech. V této době jsem měl směr a základní pochopení, ale pořád jsem tápal JAK přesně toto pochopení uchopit. Zároveň jsem se chtěl zbavit svých strachů, které jsem cítil v břiše, strachů z konání (vizí co a jak jsem měl spoustu, ale provedl a uskutečnil jen málo z nich) a opuštění zdánlivých jistot a bezpečí (kde není růstu, jen pohodlí). Chtěl jsem poznat svoje slabé stránky a stíny a přijmout je. Toto poznání je spolu s transformací strachů nezbytný krok, abych mohl s otevřeným srdcem plným lásky čelit světu a jít svou cestu.

Bylo zajímavé sledovat i kalendář, jelikož jsme dostali úžasnou podporu od vesmíru. Dle mayského kalendáře byly od úterý do neděle tyto mayské dny nádherně podporující naše hledání a transformaci:

• Tijax (reflexe, introspekce),
• Kawoq (bouře, zemětřesení, naše lekce jako požehnání),
• Ajpu (moudrost předků a komunikace s nimi),
• Imox (otevření se novým začátkům),
• Iq (očista mysli, komunikace všeho druhu).

Celý quest formálně začíná a končí sweat lodge, kde se hledající a podporující očistí a hledající sdílí svoje záměry, proč a co jdeme hledat. Poté již následuje rituální cesta do lesa. Já zakotvil za stržemi v řidším porostu, abych viděl hvězdy, bylo to u stezky zvěře. Záměrně jsem chtěl, ať kolem mě chodí v noci zvířata, abych se mohl postavit svému strachu, který to ve mně vždy při spaní venku první dny vyvolává. Byl jsem po sweat logde docela mimo, logika už nefungovala, ale potřeboval jsem postavit přístřešek. Tak jsem nějak nesmyslně tahal dřeva, spojoval je, proplétal mezi nimi plachu, až jsem něco vytvořil. Pak už jsem jen označil místo modlitebními váčky a s šamanem společnou modlitbou, kde mluvil o rozbití starých vzorů, trpělivosti, záměru a tvoření, jsme moje hledání odstartovali.

První den proběhl docela rychle, ladil jsem se na přírodu, uklidňoval se a meditoval, neměl moc myšlenek, říkal a ujasňoval uvnitř svůj záměr. Spíš jsem poznával místo, které jsem si vybral. Hned první den se nebála veverka, jak se trochu uklidnil úvodní šramot, začala běhat kolem mě a oddávala se své činnosti. Večer to ale přišlo. Nejdříve všechno v pohodě, nachystal jsem se na sezení a ležení tak, abych neusnul, ale sem tam jsem usnul. Vždycky mě ze spánku vytrhl strach z neznámého, který způsobovala zvířátka putující kolem. Řev srnců a jelenů, vytí sov a sýčků, šustění myšek za zády, pobíhání veverky a zajíců, to vše mně vyplavovalo neznámé strachy v oblasti břicha, které jsem se snažil prodýchat a zpracovat. Celkem to šlo a tak jsem nakonec i něco naspal, i když jsem nechtěl a snažil se zůstat vzhůru. Strach a hlad se většinou projevuje zimou. Zima mně ale byla jen trochu nad ránem, tak jsem celý zalezl do spacáku a už to bylo dobré. Hlad a žízeň jsem celý den neměl. Většina zkušených hledačů říkala, že první den většinou zažili to nejhorší. Nevím, jestli to je moje silné spojení s přírodou a časté procházky a výlety do přírody, ale pro mě byl první den úžasný. Tak jsem si říkal, že celý vision quest bude asi nuda, když první den bývá nejtěžší.

Co ale první den vypadalo jako pohoda, se projevilo plně druhý den. Druhý den a hlavně noc jsem měl docela krizi, vyplavené strachy ve formě tlaku v břiše ne a ne odejít. Nepomáhalo cvičení ani ležení, měl jsem různé myšlenky. Potom přišla i žízeň, velká žízeň. Hlad jsem nepociťoval. Den ale docela rychle přešel a začala noc. Byla to jedna z nejdelších nocí v mém život a to i přes to, že jsem už zažil nějaké nouzové bivaky a noci v chladnu, vlhku a zimě, bez vody a pořádné výbavy. Toto však bylo něco jiného. Bylo docela teplo, nepršelo a zvířátek už jsem se nebál, něco však lezlo zevnitř ze mě. Opakoval jsem si tedy můj záměr o transformaci strachů, poznání sebe a přijmutí i slabostí a odhalení mé cesty. Přál jsem si, abych v noci neusnul, abych mohl naplno prožívat vše, co je ve mně a kolem mě. Tak se i stalo… ale jinak než jsem čekal. Nespal jsem skoro vůbec, ne proto, že bych chtěl, ale proto, že to kvůli mému stavu ani nešlo. Meditovat a ponořit se do stínů se nedalo. Nebylo to myšlenkami, ale prostě celkovým stavem. Byl jsem netrpělivý, nedočkavý, nervózní, jako když dlouho na něco čekáte, máte přijít na řadu, ale pořád nic. Tak jsem se snažil tlaky v břiše a nervozitu procítit, prodýchat a pustit. Moc to nešlo a noc trvala několikrát déle než den. Celou noc jsem měl velkou žízeň a vzpomínal na slova kamaráda Ondřeje, že šaman přijde každé ráno na kontrolu, jak nám je a dá nám napít vody. On ale den předtím nepřišel, tak jsem si říkal, že musí přijít nyní, druhé ráno…

Díky této noci jsem poznal kolik a jakých fází noc vlastně má. Dlouho po západu slunce je ještě světlo, což si ve městě většinou ani nevšimneme díky pouličnímu osvětlení. Pak nastává další fáze stmívání. Tato fáze probíhá také docela dlouho, než přijde opravdová temnota, ale už v této fázi les ožívá zvuky a pohybem. Nejhlubší a možná i nejdelší fáze tmy a ticha je vystřídána fází přípravy na svítání, jak jsem si ji pojmenoval. Je doprovázena odcházející tmou, už rozeznáte obrysy a pohyby, ale pořád je to tma, pořád ještě není světlo. Tato fáze trvá také několik hodin a je ukončena až svítáním s plnou sílou slunce a světla. Nádherný koloběh života a planet, jen kdyby zde nebyly ty moje strachy, nedočkavost, napětí, slabosti…

Úžasné bylo, že pomocníci vždy začali bubnovat, když bylo třeba, když bylo nejhůř. Tuto noc jsem to pocítil obzvlášť silně. Takže ještě jednou díky za podporu!

Třetí den ráno po rozbřesku už mně bylo lépe a tak jsem zahájil očistu od klíšťat. Potvory byly velmi malinké, ale naštěstí na místech, kam se dalo dostat a kde jsem si jich všiml. Jedna potvůrka se mi dostala dokonce i do intimních míst 😉 Po očistě od klíšťat jsem si opět sedl k brance mého území směrem k východu (jako počátek, proměna) a snažil se modlit a rozjímat s odhodláním své vize vidět. Za pomoci šamana jsem později začal mít vize a prožitky. Každý jsme jiný, ale pro představu mohu říci, že moje témata se točila kolem archetypu smrti a znovuzrození v mnoha podobách a mytologiích. 1000 krát znovu a pořád dokola stejné téma, jen různé kontexty a mytologie. Tisíckrát jsem byl zabit, sežrán, rozcupován, roztrhán a zase jsem se zrodil, z popela, ze shnilých zbytků svého těla, ze země, z vody… Po tomto archetypu jsem najednou cítil, jak jsem všechno a zároveň nic. Byl jsem každou duší a věcí, byl jsem přírodou, skálou, ptáky, lidmi, ale tento pocit se měnil v přesně opačný, kdy jsem nebyl ničím z toho. Byl jsem jakoby bez duše mezi všemi dušemi. Tento pocit se střídavě opakoval: všechno a nic.

Všechna tato poznání a prožitky jsem měl jen proto, abych pochopil, že to byla jen iluze, všechny i ty sebehlubší a šokující prožitky byly jen iluze. Stejné iluze jako ta, kterou si vytvářím o sobě a svém životě, co jsem, že musím chodit do práce a dělat to a ono, žít tak a tak. Realita je však úplně jiná. My jsme tvůrci, tady a teď vědomě tvoříme svůj sen. My jsme tím snem a také snícím zároveň. Smyslem života je užívat si jej, tvořit, konat a povznášet bytí na kvalitativně vyšší úroveň, zároveň bychom se ale neměli plést životu do cesty…Klíčové slovo zde je vědomě tvořit, nežít jako automat ve vyjetých kolejích, ale vědomě tvořit… Síla naším srdcí ve spojení s myslí a záměrem je neuvěřitelná, proto nevědomě používaná dokáže i přitáhnout neštěstí a napáchat škodu, když o tom přemýšlíme.

Následující noc jsem si užil, i když pršelo. Bral jsem ji jako oslavu zrození a přítomného okamžiku. Modlil jsem se, děkoval všemu a všem, pálil palo santo a jalovec, daroval tabák Velkému Duchu, děkoval. Celou noc mně nebyla zima, ve spacáku jsem měl jen nohy a pod zády, dokonce ani vlhko mně nechladilo.

Po návratu z lesa jsme dostali napít a užívali si nádheru a chuť vody, kterou jsme přijímali…čistá voda není samozřejmost, to jsem si v ten moment silně uvědomil. Měl jsem také sny o melounu a ten byl tady! Meloun ve všech variacích a také hrozny. Ty byly tak neuvěřitelně sladké, až jsem byl v úleku. Nikdy jsem nejedl sladší hrozny než právě teď.

Co mně vision quest dal?

• Odpovědi na otázky, které byly součástí záměru a ještě mnohem více odpovědí.
• Pochopil jsem, kde leží centrum mé síly, že je to břicho. Transformací svých strachů přijímám svoji plnou sílu.
• Jsem spolutvůrce, jsem sen i snící, vědomě tvořit tady a teď a přenést život na kvalitativně vyšší úroveň je smyslem života.
• Pochopil jsem, že přijmout svoji slabost a znát své limity není nic špatného, naopak je to nutné.
• Hlubší pochopení mytologie a nevědomí díky prožitku…
• Pochopení, že můj úsměv a radost jsou dary, které mám denně dávat všem kolem, že jsou pozitivně nakažlivé pro ostatní.

Děkuji pomocníkům, šamanovi a jeho předkům, hledajícím a všem co žijí svůj sen. Děkuji matce Zemi, že se tam o mně celé 3 dny a noci starala a opatrovala mě a děkuji Bohu, velkému duchu, velkému otci či jak, za pomoc při transformaci a odpovědi na otázky. Děkuji za prožitky a pochopení a doporučuji všem připraveným 😉

Děkuji!

Thank you!!

Maltijox!!!