Vstoupili jsme do Nového věku. Lidé čekali otřesy, konce světa a málokdo připustil, že se děje transformace uvnitř nás. Že se mění fungování společnosti, ale vždy jen jako důsledek osobní transformace jedinců, kteří tento celek tvoří. Nikdo to za nás neudělá, protože jen my si můžeme vybrat, jestli budeme žít starý anebo nový svět. A tato proměna musí vycházet zevnitř nás, z venku nepřijde.
Mám pocit, že v posledních 20-30 letech se lidé učili o svobodě. Duchovní učitelé i spirituální průvodci vedli lidi k vystoupení ze starých vzorců. Učili jsme se nebýt závislí ve vztazích, práci, na věcech a všeobecně – NELPĚT. Lidé se učí otevřeně vyjadřovat svou individualitu bez potřeby očekávání zpětných reakcí.
Ženy jsou mnohem svobodnější, než jejich matky. Mají prostor pro sebe a už se nemusí bát se projevit. Muži se učí cítit a naslouchat. Chtějí ovládat víc sami sebe, než své okolí. Jak už to bývá, udělal se obrovský kus spirituální práce a většinová společnost to přijala jako samozřejmost, bez mrknutí oka. Nyní stojíme na prahu, již svobodnější a víc sami sebou. Staré vzorce nás opouštějí a my musíme pochopit co má ještě význam a jak to převést do nového světa.
Partnerství změnilo své funkce – protože již není nutností k přežití. Není podmínkou k fungování ve společnosti, ale je to společná cesta vedoucí ke štěstí, skrze srdce.
Svatba je dnes pro lidi přežitek. Krok k ukončení osobních svobod vedoucí k stereotypům. Ztratila svůj majetkový význam, protože ten dnes určují dohody nebo předmanželské smlouvy. Ztratila společenský význam, protože se celá rodina může sejít kdykoli. A především ztratila spirituální význam, protože rituál Svatého slibu se změnil na hrstku slov obklopenou prázdnými klišé. Lidé napodobují staré zvyklosti, aniž by znali jejich skrytý význam. Je pochopitelné, že k takovéto svatbě ztrácí vztah.
Partner www stránek
My už dnes máme tu možnost dělat věci jinak. Jít ke kořenům, ale ty transformovat, ať jsou funkční pro dnešní čas. Vyjádřit hloubku spojení Svatým slibem, přesto, že naše nitro zůstane svobodné a samo sebou… Přesto se bojíme, že nám svatba vnese do života stereotyp, že se život stane obyčejným. Je však zvláštní, že obyčejnost brali naši předci jako vyšší cnost. Slovo obyčej dříve znamenalo rituál. Cyklickou činnost vyššího významu. Co bylo „obyčajné“ nebylo všední, ale bylo vědomé.
A tak je naše volba, jestli se na to podíváme optikou Nového člověka a najdeme v těchto věcech opravdovou hloubku… nebo opustíme přežitek starého světa.
Ondřej Bahník, www.cestakekorenum.cz
