Rozhovor Jitky Třešňákové (organizace Inspirala) se Silvanem Paoluccim, italským terapeutem, šamanem, lektorem a zakladatelem mnoha holistických center v Itálii o šamanismu, šamanech a o šamanském léčení. Silvano Paolucci pořádá semínáře nejen v rodné Itálii, ale i třeba v České republice.
J.T. – Silvano, co je to šamanismus?
Šamanismus je přímá cesta do duchovního světa. Šaman dosáhne prostřednictvím zvuku bubínku nebo rytmu rolniček extatického stavu (rozšířeného stavu vědomí) a vstoupí tak do duchovní reality, aby zde našel pomoc pro sebe i ostatní. Šaman vychází ze slova shamàn, které v tunguzském jazyce střední Asie (Sibiř) označuje osobu, která je schopná zprostředkovat komunikaci mezi lidmi a duchy. Kořeny této praktiky jsou starodávné, sahají až na samý úsvit lidského rodu a rozšířili se do celého světa, přičemž si udrželi velkou podobnost mezi sebou. V tuto chvíli přežívají na různých místech, od Sibiře až k arktickým zónám, u Eskymáků, původních obyvatel Ameriky na severu tohoto kontinentu, v Jižní Americe v amazonských lesích, v Africe, v kmenech původních obyvatel Austrálie a na ostrovech Indonésie. Jsem velmi rád, že šamanské praktiky mohou mnohým lidem stále poskytovat příležitost ke znovunalezení své duchovní síly, harmonie a vnitřní pohody. V různých šamanských tradicích existuje mnoho společných bodů.
Jedním bodem je cesta, ve které šaman odchází do nevšední reality, většinou do světů ukrývajících se dole, pod zemí, na druhé straně země nazývaných „nižší světy“, nebo do světů, které se nacházejí ve výškách, na nebeské klenbě, na druhé straně slunce a měsíce, nazývaných „vyšší světy“. Šaman je vždy ve středu. Ať se na nebe dívá z kteréhokoliv místa, vidí se uprostřed nebeské klenby a díky ose, nazývané Strom světa, může překročit všední realitu a přejít do jednoho ze dvou světů, nahoru či dolů. Tyto cesty se podnikají v šamanském (rozšířením) stavu vědomí.
Podle rumunského religionisty Mircea Eliady bývá tento stav nazýván také extáze a šamani jej dosahují pomocí různých technik, které ne vždy vyžadují použití psychotropních látek. Jedna z běžných a účinných metod k dosažení šamanského stavu vědomí, rozšířená téměř ve všech tradicích, je poslouchání rytmického, opakujícího se zvuku, většinou bubínku. Prostřednictvím zvuku bubnu šaman cestuje do jiných světů, jeho neustálé víření mu dává možnost objevovat další reality. Je v transu, ale zároveň zůstává v kontaktu se všední realitou. Zvuk bubnu je jako Ariadnina nit, která jej vede do neznáma, ale stále mu zajišťuje spojení, aby se mohl vrátit zpět. Šaman vždy ví, jak se vrátit, zvuk bubnu je jeho majákem.
J.T: – Silvano, můžeš nám prosím vysvětlit, co je to „šamanský stav“ a jakou má souvislost se zvukem bubnu?
Z provedených studií (v poslední době) je vidět, že psychedelický stav je charakteristický vysíláním mozkových vln, které jsou nazývány vlny teta. Neurologická studia klasifikují čtyři typy elektromagnetických vln zjistitelných elektroencefalogramem: vlny alfa, beta, teta a delta. Tak tedy po pořádku. Vlny beta jsou typické pro aktivní bdělý stav a mají interval o frekvenci 15–40 hertzů (cyklů za sekundu). Vlny alfa jsou naopak typické pro stav aktivního uvolnění, například když se volně procházíme po zahradě nebo se uvolníme po dokončení nějaké důležité práce, a také pro hlubokou meditaci. Mají interval 9–15 hertzů. Interval o 5–9 hertzích mají vlny teta. Bylo zjištěno, že jsou charakteristické pro stavy spánku s otevřenýma očima, stavy maximální představivosti a kreativity, hlubokou meditaci nebo živé sny. V psychedelickém stavu se právě na této frekvenci odehrává šamanova cesta. Vlny delta jsou naopak typické pro hluboký spánek či stav komatu. Zvuky bubnu tvořené 240–300 údery za minutu procházejí skrze akustické nervy, které jsou přímo spojeny s nejhlubšími částmi mozku a to vede k rezonanci elektromagnetických mozkových vln na frekvenci, stejné jako mají vlny teta. Tak se po několika minutách naše vědomí dostane do stavu hluboké meditace, ve které fantazie a představivost získávají nadvládu nad běžnými, každodenními myšlenkami typickými pro bdění. V tomto stavu můžeme získat zkušenosti s šamanskou cestou.
J.T.- Co můžeme očekávat na první šamanské cestě?
Účelem prvních cest je nalezení zvířecího vůdce. To je duch, který je v přímém kontaktu se silami univerza a bude pomocným duchem v nižším světě. Každý máme od narození v naší „nevšední realitě“ svého zvířecího vůdce. V nižším světě se obvykle hledá moc (síla) a uzdravení. Zvířecí vůdce je náš spojenec a hostitel v nevšední realitě. Buben je prostředek k udržení psychedelického stavu; jeho rytmický zvuk vede duši šamana do tunelu a dále do tajemné nevšední reality nižšího světa, který je většinou zářivý a světlý. Na první cestě se šaman snaží spřátelit se svým zvířetem. Nemusí mu nutně klást otázky, prohlíží si jej a snaží se s ním navázat kontakt použitím jakéhokoliv komunikačního prostředku: slov, telepatie, gest, vize, vůně, emocí … Přesné zapamatování si toho, co šaman na cestě prožil, souvisí s jeho zkušeností; tím že soustřeďuje vzpomínky a detaily z cesty, nabírá šamanskou znalost.
J.T. – Co se skrývá pod pojmem „vyšší svět“?
V šamanské kosmologii téměř všech národů je svět rozdělen do tří stupňů na prostřední svět, ve kterém žijeme my, pod ním nižší svět, a nad ním vyšší svět. Každý z nich může mít ve svém nitru další vrstvy. Turkotatarské národy věří, že nebe je veliký stan a hvězdy jsou okna světa, kterými prochází světlo. Mnohé tradice vidí duchovní svět někde pod námi, jiné naopak nad námi. V křesťanské tradici je svět nad námi symbolicky zastoupen rájem. Alenka v říši divů je typickou cestou do nižšího světa, kdežto Čaroděj ze země Oz je typickou cestou do světa vyššího. Téměř všem šamanům je připisována schopnost „kouzelného letu“; vzpomeňme na čarodějnice, které ve středověku létaly na koštěti, na severoamerické medicinmany, kteří se promění v ptáky a odletí, nebo na zkušenost Carlose Castanedy s letem v podobě havrana.
Existuje mnoho průchodů, které nás přenesou na druhou stranu nebe.V asijských tradicích měl stan vždy uprostřed díru, kudy odcházel kouř z topeniště a jedním ze způsobů jak se dostat do nebe bylo nechat se skrze tento otvor odnést kouřem. Soumrak, červené světlo zapadajícího slunce mezi nebem a zemí, se může stát štěrbinou pro průchod do jiných světů, pro cestování a proplouvání vesmírem. V některých severoamerických tradicích je paprsek slunce procházející skrze mraky, nebo konec duhy místem, kudy je možné vystoupat do nebe. Tam může šaman najít duchy předků, rodiny, místní božstva nebo duše předků, které jsme nepoznali v běžné realitě: Ježíše, Strážného anděla, Boha Otce, Bohyni či velkého mudrce. Mohou to být také velcí myslitelé minulosti jako Aristoteles nebo Platon a postavy z mytologie jako staroegyptský bůh Hor či bohyně Isis. Ve vyšším světě se obvykle nacházejí znalost, vědění a moudrost, zatímco ve světě nižším se skrývají uzdravující moc a odpovědi na praktické otázky.
J.T. – Mají šamanská cesta a zkušenosti z běžného života nějaké společné prvky?
Můžeme udělat srovnání mezi cestou šamana a každodenními zkušenostmi. Když jdeme spát, naše vědomí se odebere do snů a ty jsou formou cestování v něm. Když sníme, naše duše se přemístí do světů nevšední reality. Sny se pak mohou vztahovat k různým vrstvám reality, jako jsou práce, lidi, které známe, obvyklá místa, kde žijeme, ale také k realitám zcela novým a jiným. Možná, že první takovou cestu jsme podnikli, když jsme byli v matčině lůně: tmavém místě s arytmickým tlukotem srdce. Vědomí nemohlo, během těch dlouhých měsíců těhotenství, dělat nic jiného než svobodně bloudit bez vztahu k našemu světu. Podívejme se na tato dvě srovnání se sněním ve spánku a matčiným lůnem. Před 30–40 tisíci lety naši předkové začali v pátrání po vizích vstupovat do hlubokých jeskyní. Tam si lehli, buben napodoboval zvuky bijícího srdce matky a v tu chvíli se začali zjevovat duchové v podobě zvířat, která lidé denně potkávali a lovili, aby mohli přežít. A právě zde byl šaman ten, kdo mluvil prostřednictvím zvířecích duší. Velké kromaňonské kresby a graffiti, které byly objeveny v jeskyních Lascaux na jihu Francie, jsou výsledkem vizí prožitých v psychedelickém stavu.
J.T. – Co je to šamanské uzdravování?
Šaman pracuje v duchovní realitě neviditelných světů, kde může potkat duše žijících bytostí a komunikovat s nimi nebo se silami universa. Z pohledu šamana má nemoc v prvé řadě duchovní aspekt (stejně jako v psychosomatice), který musí být vyléčen a až poté je možné fyzické uzdravení v naší běžné realitě. Každá nemoc vyjadřuje vnitřní nesoulad, jenž může mít v podstatě tři důvody:
- Přemíra energií a sil
- Nedostatek sil
- Absence částí duše
J.T. – Co udělá šaman, pokud jsou přítomny nadbytečné energie?
Může se stát, že ve slabé chvíli, kvůli nějakému malému traumatu nebo přítomnosti mocných sil, vstoupí do duše energie, která tam nepatří. Šaman tyto energie neodsuzuje, ale cítí, že nejsou na správném místě. Představte si, že jste našli ve své posteli pavouka. Nemyslete na to, že je pavouk zlý tvor, berte to tak, že postel pro něj prostě není nejvhodnější místo. A jste-li laskaví, vezměte ho a odneste do přírody, nebo jen pryč z postele. Stejně tak to dělá i šaman ve stavu rozšířeného vědomí, do kterého se obvykle dostane prostřednictvím jednotvárného zvuku bubnu. Díky svým Duchům „vidí“ tato narušení, která se mu mohou zjevovat ve formě nejrůznějších objektů: jako hřebíky, prach, hmyz, bláto či jiné, a „vyjme“ je právě tak jako chirurg při operačním zákroku. Větší zřetel se pak klade na nežádoucí vniknutí jiných duší či duchů, kdy je určitá osoba „vlastněna“ jinými osobami, a v tomto případě šaman zvláštními a hodně delikátními rituály vykoná skutečné „vyvlastnění“.
J.T. – Co je praktika Ozdravění duše?
Ozdravění duše je jedna z činností, kterou provádějí šamani mnohých tradic. Na západě byla znovuobjevena díky dílu americké psycholožky Sandry Ingerman, která se tento rituál naučila spontánně od jejich duchů. Mircea Eliade i mnozí jiní poznali tuto praktiku jen ze studia antropologie či etnografie. Stává se, že v našich seminářích pro začátečníky, ve kterých se osoby poprvé seznámí s tímto světem a čerpají ze zkušeností, které jsou již součástí lidstva, je právě ozdravění duše nejčastější a spontánní léčivá zkušenost, které jsme svědky. Ztráta malých částí duše je jeden z hlavních duchovních příčin nemoci. Většinou se takové ztráty projevují vážnými nemocemi, které není snadné vyléčit. Mohou to být fyzické nemoci jako je rakovina, nemoci srdce nebo chronické nemoci, ale také může jít o nemoci psychické, jako jsou deprese, apatické stavy, nechuť k životu a neochota postavit se problémům, absence vývoje osobnosti, kdy se psychologie zastaví například na úrovni dítěte, dospívajícího, nebo jiné. Další příznaky jsou náklonnost k drogám nebo alkoholu, ve kterých lidé hledají ducha, protože cítí prázdnotu sami v sobě. Vždy, když vám někdo řekne, že po nějakém zážitku či události už není, jako býval dřív, a myslí to v negativním slova smyslu, pravděpodobně ztratil část duše. Nejčastější příčinou ztráty části duše jsou traumata. Mohou to být traumata citová, hlavně ta z dětství, nebo traumata fyzická, jako dopravní nehody, chirurgické zákroky, přírodní katastrofy atd. Šaman se svými duchy pomocníky prostřednictvím rituálu může uzdravit či obnovit tu část nebo holé jádro duše, které po způsobeném traumatu osobu opustili, aby přežili.
J.T. – Jak šaman ví, který uzdravující rituál ta konkrétní osoba potřebuje?
Pokud jde o diagnózu, šaman se řídí náznaky, které mu dávají duchové, a proto k jednotlivým nemocem nikdy nepřistupuje stejně. Jsou to právě duchové z nevšední reality, nebo neviditelných světů, kteří ve skutečnosti provedou ono vyjmutí či uzdravení, a šaman slouží jen jako prostředník. Mezi původními obyvateli Ameriky existuje koncept duté kosti (hollow bone), což je schopnost, kterou musí šaman mít, aby byl schopen opustit své ego a být jen prostředkem, skrze nějž se projevují léčivé síly univerza.
J.T. – Existují i další důležité praktiky, které používáš k uzdravování?
Někdy si všimneme, že osoba ztrácí určité specifické síly, lépe řečeno, spojení s nimi. Mohou to být síly, které ta osoba měla, když byla ve spojení se svým zvířecím vůdcem, nebo síly, které mohou být všeobecně ve spojení s duchy zvířat, které obývají univerzum nevšední reality. Obvykle ztráta tohoto silného zvířete zapříčiní vážné či časté nemoci nebo nemoci chronické. Někdy je příčinou neustálých neštěstí v kritických životních situacích, ztráty nebo změny zaměstnání či partnera. Následkem ztráty zvířecího vůdce mohou být i deprese či sebevražedné sklony. V těchto případech má rituál, který provádíme v našem semináři pro začátečníky, za cíl obnovit moc spojenou s určitým zvířetem, potřebnou k uzdravení. V případě ohrožení života je tento rituál velmi účinný, protože pomůže ohrožené osobě překonat momenty krize.
J.T. – Je “ šamanská cesta“ zkušenost, kterou mohou prožít všichni?
Ano. Člověk se západním vzděláním má značné schopnosti pro zkoumání nevšedních realit, cestování do jiných světů a potkávání duchů pomocníků, zvířecích vůdců a mistrů. Kdokoliv může uskutečnit cestu do nevšední reality. Nepotřebujeme prostředníky k tomu, abychom se obohatili o moudrost a moc k uzdravení celého vesmíru. Duchovnost je vrozená schopnost lidské bytosti, a proto není zapotřebí rituálních celků. Již tisíce lidí západní kultury se naučilo cestovat, tak jako šamani, do nevšední reality a najít v ní osobní spojence, kteří jim pomáhají v každé životní situaci. Z mého pohledu je to disciplína vrozená stejně jako kontakt se sebou samými, s přírodou se a silami, které jsou nám vlastní a jsou součástí každého člověka. Stačí jen chtít probudit naše smysly.
Partner www stránek
J.T. – Na čem právě pracuješ?
Uvědomil jsem si, že šamanismus je obrovský zdroj inspirace v různých oborech, nejen v uzdravování, ale také v umění, vědě a ve společenském světě. Nyní shrnuji mé znalosti a zkušenosti, abych vyvinul metodologie pro obnovení kreativity, která je v nás. Abychom ji mohli projevit a přenést do každodenního života. Ukázat kdo opravdu jsme, tedy nechat žít naši božskou část, je ten nejkrásnější dar, který můžeme věnovat nám, naší společnosti a planetě, na které žijeme.
J.T. – Drahý Silvano, děkuji Ti srdečně za rozhovor
Článek převzat z www: www.2012rok.sk
Silvano Paolucci – Triangulácia duše
Prednáška a meditace známého italského terapeuta Silvana Paolucciho v ČR.
