Mexičtí šamani a lysohlávky

Tajemná houba starých Aztéků

Pan Gordon Wasson, v době, kdy dokončoval svoji studii o muchomůrce červené, se prostřednictvím spisovatele Grovese dověděl o práci známého amerického botanika R. Schultese, který zjistil, že Aztékové a jejich potomci používali halucinogenní houby při posvátných rituálech. Tyto houby nazývali „Teonanacatl“, což ve volném překladu značí „boží maso“. Tato zpráva byla pro G. Wassona natolik vzrušující, že všeho nechal a okamžitě spěchal do středního Mexika. Pochopitelně, že manželka a dcera Máša nesměly chybět. V horách Sierra Mazateca se kontaktoval s místními Indiány a získával jejich důvěru tak dlouho, až mu nakonec ukázali jak ony posvátné houby vypadají a kde je lze sbírat.

Jednalo se zřejmě o nejběžnější halucinogenní houby této oblasti a to o lysohlávky mexické (Psilocybe mexicana). Při další cestě do uvedené oblasti Mexika měl větší štěstí; to když mu byla představena místní curandera (šamanka-léčitelka) Eva Mendezová a její dcera, rovněž curandera. Ta mu jako první ukázala správnou konzumaci posvátných hub. Také dala Wassonovi a jeho společníkovi, fotografovi A. Richardsonovi po třech plodnicích k ochutnání. Vize, které se dostavily, byly natolik zajímavé, že je Wasson a jeho rodina znovu vyzkoušeli pomocí přivezených plodnic v newyorském bytě. Vize, které po požití hub nastaly, byly velmi pozoruhodné. Při prvním požití se Wasson ocitl v jakési bájné orientální zemi, kde byly zářivé budovy a paláce, krásné vodní plochy nebo pouště s karavanami velbloudů. Při druhém požití se naráz ocitnul v zemi, která náramně připomínala alžbětinskou a jakubovskou Anglii. Budovy nebyly zaoblené, ale přísně strohé a jednoduché. (Úplný popis je uveden v jeho publikacích.) V žádných vizích se neobjevovaly objekty moderní domy jako auta, silnice, mrakodrapy a podobně. Předpokládám, že tato informace zaujme naše okultisty. Své vize popsal podrobně v časopise LIFE a paní Valentina popsala své dojmy a stavy v časopise This Week.

Šamanská houba v rukou chemiků

Časopis LIFE byl distribuován v mnoha zemích, včetně Švýcarska. Mezi jeho čtenáře patřil také vynikající fytochemik firmy Sandoz dr. Albert Hofmann, objevitel proslavené i proklínané drogy LSD. Wassonovy články ho natolik zaujaly, že bezprostředně požádal Wassona o zaslání vzorů hub za účelem chemické analýzy. Hofmann zjistil v zaslaných vzorcích dvě účinné látky, které nazval psilocybin a psilocyn. (Podle novějších výzkumů houby obsahují ještě látky nazvané baeocystin a norbaeocystin.)

Dr. Hofmann provedl chemickou analýzu a stanovil chemický vzorec, získal krystalickou strukturu a předal klinice St. Anna v Paříži k praktické aplikaci. Výsledky klinické zkoušky byly nadějné a firma Sandoz začala tento lék vyrábět pod označením Indocybin. Za krátký čas byl tento preparát znám všemi psychiatry včetně našich. U nás byl psilocybin experimentálně zkoušen paní MUDr. Semerdžiovou a dr. Hausnerem. (Dr. Semerdžiová již nežije a MUDr. Hausner bydlí ve Stráži pod Rálskem.)

Gordon Wasson nadále podnikal expedice do Mexika, i když mu mezitím zemřela manželka (v roce 1958). K expedicím si přibíral významné mykology jako byl dr. R. Heim z Paříže nebo dr. G. Guzmán z Mexiko City. Je zajímavé, že mezi členy expedice se vyskytl i jakýsi James Moore, který, jak se brzy ukázalo byl agentem CIA. Jeho úkolem bylo zajistit vzorky hub pro vývoj drogy kontrolující vědomí. Při jedné z posledních expedic byla Wassonovi představena slavná curandera Maria Sabina a její dcera Apolena, žijící ve vesnici Huautla Jimenez v blízkosti města Oaxacy. Tam poprvé mohl být on a jeho přátelé svědky skutečné „velady“, obřadního aktu požívání posvátných hub, který trval celou noc. Cílem velady bylo vyléčení jednoho těžce nemocného chlapce. Maria Sabina ve změněném stavu vědomí však předpověděla chlapci brzkou smrt. Celý průběh velady Wasson nahrával a Richardson fotografoval. Problém byl ovšem v tom, že M. Sabina mluvila mazatecky, indiánským jazykem, který nemá písmo. Teprve později získal jednu tlumočnici a tak mohl veladu M. Sabiny zaznamenat na papír.

V říjnu roku 1962 se mu podařil doslova husarský kousek. Pozval do indiánské vesnice dr. A. Hofmanna. Ten pozvání přijal a Wasson jej představil M. Sabině. Hofmann přivezl pro Sabinu malý dárek – ampulku s krystalickými tabletami psilocibinu. Sabina ihned jednu tabletu ochutnala a jejím výsledkem byla přímo nadšena. „Teď už nebudu závislá na ročním období, kdy houby rostou“, prohlásila.

Drogová „turistika“

Po vydání Wassonových časopiseckých článků a později i nádherné knižní publikace (její přílohou jsou čtyři nahrávky hlasu M. Sabiny), nastalo pro oblast Oaxacy a jeho okolí doslova peklo. Začaly sem proudit davy tehdejších amerických „hipies“ a místní policie nevěděla kam dřív skočit. „Květinové děti“ začaly sbírat, sušit a pochopitelně konzumovat veškeré halucinogenní lysohlávky. Ale ani místní obyvatelé nebyli nečinní. Zřejmě znali starou antickou zásadu podle které „peccunia non olet“ (peníze nesmrdí) a začali také masově houby sbírat a na černých trzích výhodně prodávat „turistům“. Navíc, když houby nerostly, infikovali neškodné žampióny drogou LSD a takto upravené rovněž výhodně zpeněžili. Také reklama nezůstala stranou a barevné vyobrazení hub se začalo objevovat na tričkách, nášivkách a pohlednicích. Dcera Marie Sabiny Apolena pochopila význam tržního mechanismu a posvátné velady začala provádět za úplatu zvědavým turistům. Zkrátka a dobře, nový „fet“ byl na světě a začal se lavinovitě šířit po celém světě, včetně naší republiky.

Eventuelní zájemce o naše psychotropní lysohlávky odkazuji na knížku dr. Ogorníka „Tajemné houby“, zřejmě již rozebranou. Na našem území roste ovšem více halucinogenních druhů, především z rodu kropenatec. Jako úplně nová je popsána jedna houba rodu vláknice z Maďarska a Německa, což znamená, že také roste u nás. Nechci být nařčen z propagace drogové závislosti, proto neuvádím její popis. Přiznám se, že jsem ji zatím nenalezl.

Závěrem

Na tomto místě chci vyslovit několik kritických poznámek na adresu M. Sabiny. Již nežije, ale její fotografie v nadživotní velikosti se nachází v Národním antropologickém muzeu v Mexiko City. Rovněž návštěvníci mají možnost si vyslechnout nahrávky jejích velad v mazatextině. Texty těchto velad také zachytil mazatecký spisovatel Alvir Estrada v knize, kterou možno i u nás zakoupit.

Při čtení této knihy jsem byl poněkud rozčarován. Jasnozřivé šamanské diagnózy jsou nepřesvědčivé. Texty jsou více méně katolické modlitby. V latinské Americe výraz „curandaros“ znamená šamana (či šamanku) léčitele. Výraz „brujos“ znamená šamana čaroděje nebo čarodějku. Filozofický názor všech šamanů je čistě specifický, pro nás těžko pochopitelný, nikoliv však náboženský. Šamani se všeobecně brání fotografování nebo nahrávkám svých hlasů. Často se stává, že při fotografování opravdového šamana, je po vyvolání na snímku černá skvrna. Nebo také dojde k mechanické poruše snímacího zařízení, jak se to stalo reportérům TV Nova, když se pokoušeli zachytit siouxský obřad „San Day“ a šamani si nepřáli žádné filmování. Jejich drahá japonská technika se ukázala být k ničemu.

Známá americká antropoložka a etnoložka Joan Halifaxová v sedmdesátých letech cestovala po světě a zkoumala parapsychické schopnosti šamanů. Navštívila také Marii Sabinu, tehdy již třiaosmdesátiletou. Ta se jí také chlubila svými nadpřirozenými schopnostmi. Co jí sdělila, uvádím: „Viděla jsem celý život svého syna Aurelia, tvář a jméno muže, který jej měl zabít včetně dýky, kterou to měl udělat. Nemělo smysl, abych řekla synovi, že si má dát pozor, že ho zabijí, protože tady nebylo co říci. Zabijí ho a tak se také stalo.“

Přiznám se, že opravdu nevím co dodat. Jsem přesvědčen, že všichni ostatní šamani by našli dostatek prostředků, jak se takové tragédie vyvarovat. Marie Sabina je v Mexiku slavná. Její slávu nechci nijak zlehčovat, ale jsem přesvědčen, že v tomto státě žije daleko více šamanů – a schopnějších. Myslím si, že Carlos Casteneda ve svých reportážích to víc jak přesvědčivě dokládá.

Ladislav Loutchan, stálý spolupracovník časopisu Fantastická fakta
Článek převzat z www: http://www.paranormal.cz