Roztavte led v srdcích, radí grónský šaman Angaangaq

Roztavte led v srdcích (recenze knihy)!

Vyzývá eskymácký stařešina národa Kalaallitů ze západního Grónska. Co je pro to potřeba udělat? Nic složitého. Pro začátek se stačí usmát.

Kniha, která vyšla v nakladatelství Práh v Praze, je z těch, které lze přečíst jedním dechem, stejně jako si je vychutnávat slovo za slovem. Ze stran promlouvá prastará moudrost předávaná z generace na generaci. Pozorný čtenář se setkává s pojetím světa národa, který si své právo na život vydobyl v drsných podmínkách chladného severu, a shledává, že není vzdálené jeho vlastnímu pohledu na svět. Angaangaq totiž hovoří o tom, co je společné nám všem.

Qilaut, eskymácký větrný bubínek, je kruhového tvaru. Kruh nemá začátek ani konec. K tomuto kruhu všichni náležíme. Celé lidstvo je větrný bubínek, ovládat ho však dokáže jen náš Stvořitel. Mnozí z nás na to však již zapomněli. Potácíme se ve falešných představách o světě i sobě samých. Ženeme se za nesčetnými iluzorními cíli, namísto toho, abychom pohlédli do svého nitra a nechali promluvit naše srdce.
Neexistuje hezčí modlitba než kvetoucí člověk – vzpřímený, silný, krásný. K tomu jsme stvořeni. Navždy.

Chovám naději, že naše srdce budou silně tepat, abychom mohli ve zdraví žít a růst. A protože i tvé srdce tepe, dostaneš od něj odpověď, kdykoliv k němu zahovoříš. Čím je tep silnější, tím je člověk zdravější. Dokážeš ho vnímat? Jak je silný? Jak silný by mohl být? Podívej se na současný svět. Chápeš, že my sami jsme způsobili všechny změny, které v něm probíhají?

Z našich životů se vytratilo posvátno. Vzhlížíme k mediálním hvězdám, vyhledáváme zábavu a pohodlí. Ačkoliv většina z nás žije v materiálním blahobytu, stále jako by nám něco chybělo.

Chceš vědět, co ti nejvíc chybí? Řeknu ti to – nejvíc ti chybí ceremonie. Nic důležitějšího v lidském životě neexistuje. Požádáš-li šamana o pomoc, uspořádá ceremonii, aby pozvedl tvého ducha, aby tě uzdravil. Vy, lidé ze západního světa, ceremonie zoufale postrádáte. Považujete je za něco tajemného a složitého, stejně jako považujete za složitý celý svůj život. Život je ale ve skutečnosti docela jednoduchý – a krásný. To jenom vy ho komplikujete.

Důležitost ceremonií, schopnosti vnímat slavnost života, zdůrazňuje Angaangaq neustále. Stejně jako význam modlitby.

Modlit se neznamená žádat od Stvořitele to nebo ono. Modlit se znamená otevřít Stvořiteli srdce. Modlit se znamená vnímat. Modlit se znamená oddat se tichu a pátrat po tom, co chceš stvořiteli sdělit. Modlit se znamená meditovat a přimět modlitbu, aby ti v srdci zjevila odpověď.

Lidé čekají na zázrak, ale žádný se nestane. Doba zázraků minula. Zůstal jediný zázrak: zázrak tvého života.

Jsi-li u sebe doma, jsi doma všude. Na světě neexistuje větší chrám než příroda. Když ji vyhledáš, dostaneš se domů, k sobě domů.

Naše srdce zůstává naším nejlepším přítelem i rádcem. Ceremonie ho pomáhají udržovat silné a zdravé. Příroda ho rozšiřuje do celého Vesmíru.

Stále více lidí Angaangaqa žádá, aby s nimi slavil šamanské ceremonie. Můžeme se k nim připojit i my. V kruhu svého společenství, své rodiny, v tichosti svého srdce plného vděčnosti za zázrak života. Roztavme led v srdcích. Duchovní změna klimatu je skutečná výzva pro nás pro všechny.

Moudrosti z knížky:

Na světě existuje tolik teorií a knížek o správné výchově, že jsme kvůli nim ztratili ze zřetele to nejjednodušší a nejdůležitější. Stačí si pamatovat jediné slovo: rovnováha! Postarej se o to, aby dětský duch a tělo byly v rovnováze! Nechť dítě naplňuje své tělesné potřeby stejnou měrou jako potřeby duchovní. Přistupuj k němu s láskou a respektem, aby se obě tyto vlastnosti pevně usadily v jeho srdci. Jen ten, kdo zná cenu lásky, si může vybudovat zdravé sebevědomí.

…0 VÝCHOVĚ

Ve výchově dětí hraje nejdůležitější roli úsměv. Dbej tedy na to, aby se tvé dítě usmívalo. Postarej se o to, aby se smálo, aby bylo šťastné se a vyrovnané. Jako každé jiné dítě bude i to tvoje občas plakat a vztekat se. To je v pořádku. Dávej ale pozor na to, aby vždy nalezlo cestu zpět k harmonii. Nech ho, aby si hrálo. Všímej si ho. Hned od začátku…

…0 RODINĚ

V předchozí části jsem opakovaně zdůrazňoval, že hlavním cílem výchovy je dosažení rovnováhy. Aby se k ní dítě dopracovalo, potřebuje mít dobré rodinné zázemí. Rodina dává jeho životu pevný základ. A čím je početnější, tím lépe. Čím víc dědečků, babiček, strýčků, tetiček, bratranců a sestřenic je dítěti nablízku, tím víc partnerů a rádců dítě má. V západním světě se takových rodin vyskytuje málo, v zájmu svých dětí by si ji ale každý měl vytvořit…

…ODPOVĚDNOSTI K DĚTEM

Sponzor www stránek

Rodiče mě naučili ctít stáří. Kdykoli se ke mně přiblížil starší člověk, musel jsem přestat dovádět a podívat se mu do očí. Takové bylo pravidlo. Podíval jsem se na něj, on se podíval na mě a řekl: Jojo. Pak jsem mohl pokračovat. Jednoho dne jsem už toho měl dost. Nebavilo mě přerušovat zajímavou činnost jen proto, že se na obzoru objevil někdo starý. Při první příležitosti jsem tedy pravidlo porušil. Babička Aanakasaa mě ovšem viděla a hned si mě zavolala k sobě. „Už to nikdy nedělej!“ řekla mi. Měla pravdu. Ten člověk žil mnohem déle než já, a mohl mi tedy leccos užitečného předat. Tehdy jsem si samozřejmě pomyslel: Ten mi toho tak dá! Vždyť je to jen starý člověk, nic víc. Dnes vím, co pro mě mohl udělat: mohl mě poučit o životě. A proto jsem ho měl pozdravit…

…0 STROMECH

V mé vlasti stromy nerostou. Je tam na ně příliš chladno a větrno, takže se nemohou napřímit. Sotva se jejich mladé výhonky natáhnou k nebi, přijde bouře a zahubí je. Vlivem klimatických změn to už tak docela neplatí. Dnes už v Grónsku rostou stromy vzpřímeně. Ledový vítr sice vane pořád, stromy mu však odolávají s mnohem větší vervou. I když je bouře přitlačí k zemi, ony se zase zvednou. Tak to jde pořád dokola. Je na to hezký pohled, protože to tak má být…