Šamanství na Moravě a v českých zemích vnímáme zcela jasně, co by tradiční a původní duchovní systém, který souvisí s nejstarším osídlením, respektive s postupně se proměňujícím osídlováním těchto území. Etnická společenství s historií minimálně 40000 let zpátky, jsou spjata s tzv. „šamanskými“ praktikami a se spiritualitou Univerzálního typu. Zmíněný spirituální model se vytvářel postupně a zcela přirozeně, bez intelektuálního záměru jedince, nebo úzké skupiny lidí. Termín šamanství a šamanizmus chápejme jako obecně srozumitelný a celosvětově používaný pro označování holistických duchovních systémů a praktik přírodního a vesmírného typu. Slovo šaman pochází z jazyka tunguzských Evenků a v jejich jazyce zní „saaman“. Přinesli ho ruští geografové a etnologové prozkoumávající Sibiř pro svého cara už v druhé polovině devatenáctého století. Šaman je označení člověka, který obdržel spirituální nadání, jež používá ve prospěch své komunity. Jeho úkoly a práce je velice rozmanitá.
Od léčení, přes vedení obřadů k astrologii i agronomii, se šaman ocitá v roli psychologa a sociologa kmene. Jeho působení je komplexní a východiska holistická. Je orientován na přírodu, Zemi, Slunce a další planety. Vnímá galaxii Mléčnou dráhu i veškerý vesmír. Pracuje v souladu s Vesmírným řádem a Univerzálními přírodními zákony. Každý národ i kmen má pro takového člověka své vlastní označení. Pro sibiřské národy je to šaman, pro mezoamerické „nagual“, v Grónsku u Inuitů mají označení „angaangaq, v jižní Africe pracuje pro svůj kmen Xhosa šaman – „sangoma“ a tak bychom mohli pokračovat po celém světě. Staří Keltové měli své druidy. I naši slovanští předkové měli mezi sebou spirituálně nadané jedince, kteří vykonávali práci šamana. Pouze zatím přesně nevíme, jak jim říkali. Označení šaman se vžilo celosvětově a tak se i používá. Šamanismus vnímáme, co by matku i otce všech náboženství.
Vraťme se ovšem k našim předkům, k praslovanskému etniku, které ještě kolem roku 1120 osidlovalo obrovské území evropské části Ruska až do Asie, k Černému moři, Jadranu, střední Evropu a na sever až k Baltu na Rujánu. Spiritualita Praslovanů měla charakter přírodní se silným vnímáním systému Země – Slunce – Vesmír. Systém „nebe“ plného bohů měl zcela jiný význam, než se nám snaží vysvětlovat teologie v širším (slova smyslu). Termín „teologie“ používal již Platón i Aristoteles. Slované vyznávali hlavní božstvo a zdroj tvůrčí energii. Bůh Svarog jako demiurg, nad ním Triglav co by tvůrčí princip a zdroj a následující generace „mladších bohů“ reprezentovaná Perunem, Svantovítem, Svarožicem, Velesem a bohyní Mokoš, tvoří základ „Slovanského nebe bohů“. Vše pod Triglavem jsou pouze a jen jeho emanace – rozličné vlastnosti, sloužící k popisu duchovna a k orientaci v jeho nesmírných projevech a variantách.
Vidíme zde postupné rozvíjení se duchovního principu, který vše vnímá posvátně. Jedná se o spiritualitu přírodního, pozemsko-vesmírného, holistického typu. Naši nejstarší předkové intenzivně vnímali přírodní prostředí, ve kterém žili, ctili Matku Zemi, ale rovněž prožívali Vesmír nad sebou. Vše pro ně mělo materiální i duchovní podstatu a posvátný význam. Mladší kultury následující v čase se nijak v tomto trendu neliší, až zhruba do počátku našeho letopočtu. Panslovanský živel si svůj charakter udržel až do počátku dvanáctého století.
Na mnoha místech Evropy se tento model udržel až do čtrnáctého století, nejdéle na Litvě. Původní duchovní modely bývají neprávem označovány za pohanské. Pohanský znamená původně též „venkovský“, ale i přírodní. Označoval tzv. polyteistická náboženství. Můžeme ale rovněž říci, že se jedná o všechny předkřesťanské spirituální systémy.
Na našem území probíhalo dlouhodobě prolínání etnika keltského, germánského i slovanského. Praslovanský a slovanský živel moravský působil dominantně v teritoriu dnešní Moravy a jejím širokém okolí. Můžeme tedy říci, že šamanská spiritualita je naší původní duchovností, která má svou tradici sahající hluboko do naší historie. Nemusíme ji ovšem nutně nazývat „šamanskou“. To je pouze pro zařazení do multikulturního rámce. Lépe by bylo používat označení „praslovanská či slovanská duchovnost“. Její vývoj sahá zhruba osm až dvanáct tisíc let zpět. Nejnovější prameny uvádějí i historii trvající dvacet pět tisíc let. Slované měli již historicky vyspělý jazyk a rovněž písmo.
Partner www stránek
Cyrilice nám nebylo potřeba. Praslovanská a slovanská duchovnost byla mnoho let ukryta v prachu archívů, tajných knihoven a kronik po celé Evropě i Euroásii. Již několik let se prameny a kořeny odkrývají. Na světlo světa přichází kvantum „nových“ informací. Budeme patrně muset hodně pozměnit historický pohled na slovanský a moravský vývoj. Z těchto a dalších souvisejících důvodů pojďme směle navázat na naše předky, prostřednictvím našich spirituálních a kulturních kořenů, posvátných míst, vnímáním energie našeho území a slovanské spirituality, mytologie, kosmologie a mystiky.
Článek převzat z www: www.muzikoterapie.net
